ARCHIV

Základy typografie (2)

Druhý díl našeho dvojčlánku o typografii vám prozradí něco o správné sazbě odstavců, dělení slov a interpunkci.

5.2.2007 10:00 | MaReK Olšavský | Články autora | přečteno 24539×

Odstavce

Klasický text se uspořádává do odstavců (víceméně u poezie, písňových textů a nejrůznějších seznamů není nutné řádek nazývat odstavcem), je tedy zcela samozřejmé, že i pro jejich uspořádání existují pravidla. Odstavcem je každý blok textu, tedy i nadpis a prázdný řádek. Každý odstavec má své vlastnosti, například levý a pravý okraj, řez písma, předsazení první řádky, …

Text odstavce by neměl být rozdělen mezi dvě stránky a pokud není vyhnutí, neměly by vzniknout sirotci (poslední řádek odstavce na další stránce) a vdovy (první řádek odstavce na konci předchozí stránce), tyto zapomenuté řádky se nazývají parchanty. Toto má většina textových procesorů ošetřených a T_EX k tomu také přesvědčíte pouze relativně velikým úsilím.

Odstavec se chová a píše jako jediný řádek, tj. konce řádků se neukončují klávesou ENTER (častá chyba kancelářských uživatelů a studentů), eventuálně tagem <br />. Výjimečně je dovolené nucené zalomení v odstavci, které se v textovém procesoru vytváří obvykle klávesovou kombinací SHIFT+ENTER, při tvorbě textů pro web tagem <br />. V tvorbě www stránek patří odstavec mezi tagy <p> a </p>, nikoliv mezi <div> a </div>, ale tato poslední poznámka je spíš na téma sémantického webu.

Odstavce by měly být od sebe opticky oddělené (jinak vybudujete z textu monolitický blok ve kterém se bude čtenář jen velice těžko orientovat).

Nejen mezery mezi odstavci jsou zapotřebí, ale i správně nastavený řádkový proklad, tj. výška řádků. Protože čeština disponuje diakritikou, je třeba mít jej větší, než v anglickém textu, obvykle se uvádí optimální hodnota 120%-150% vzhledem k velikosti použitého písma. Při nastavení malého prokladu nejsou jednotlivé řádky odstavce dobře rozeznatelné, případně se budou prolínat, při nastavení příliš velikého prokladu bude kolem řádků příliš místa a čtenáři se budou špatně sledovat navazující řádky.

Proklad mezi řádky nesmí být větší, než horní, či dolní odsazení textu od okrajů stránky. Podobné pravidlo platí pro mezislovní mezery, které by měly být menší, než vzdálenost textu od levého, či pravého okraje.

První řádka textu odstavce se nazývá zarážková. Pokud je mírně odsazena, vůči zbytku textu odstavce, zlepší se orientace čtenáře v textu, ale pokud se vyskytne několik jednořádkových odstavců pod sebou, vznikne menší problém s orientací čtenáře v textu. Odsazení by mělo být přiměřené velikosti, malé se ztratí a příliš veliké dezorientuje čtenáře. Záporné odsazení, tj. před zbytek textu odstavce, se nazývá předsazení, ale není příliš často v dokumentech vidět.

Poslední řádka textu odstavce se nazývá východová. Mnohem lépe působí, nebude-li východová řádka končit opravdu na konci řádku, nebo nebude-li kratší, než odsazení začátku odstavce.

Blokové zarovnávání je lepší potlačit máte-li krátké odstavce do délky 2-3 řádků., v tomto případě je vhodnější mít jeden okraj „zubatý”. Výjimkou je, máte-li možnost dělit slova. V blokovém textu bez dělení slov se mohou sejít pod sebou prázdná míst vznikající rozšířenými proklady mezi slovy. Těmto prázdným místům se říká řeky.

Nadpis je odstavec, který má vlastní styl. Hlavní nadpisy by se měly zarovnávat na střed řádku, nadpisy nižší úrovně (podnadpisy) by měly být v našich zvyklostech na levé straně. Nad nadpisem a pod ním by mělo být výraznější místo.

Vhodná kombinace písem je bezpatkový font (například Arial, Verdana) pro nadpis, důvod již byl napsán výše, ale zopakuji, že při použití většího a tučnějšího písma je sans-serif čitelnější a patkové písmo (například Times, Bookman) pro zbytek textu. Poznámky pod čarou se píší menším fontem, než zbytek textu, proto je vhodné si zkontrolovat čitelnost těchto poznámek, bude-li použit výrazně menší stupeň, než zbytek textu, je vhodným kandidátem na správné písmo některý ze sans-serif fontů, není-li rozdíl velikostí výrazný, může se použít patkové písmo.

Dělení slov

Při správném nastavení za nás obstará dělení slov textový procesor, ale i TeX tuto činnost zvládá sám, jen s pomocí slovníků. Obecně by dělení slov na webových stránkách nemělo být řešitelné automaticky, nejedná se o jednoduchý problém. Ale je ošetřitelné v kódu. V HTML je dodnes použitelná stará relikvie v podobě tagu <wbr>, ale v xhtml referencích jsem jej už nenašel. Lepší bude pro naznačení dělení použít znak &shy;, který přidáte do dlouhého slova, v místě kde chcete dovolit jen rozdělení. Podrobněji o těchto možnostech je sepsáno ve výukovém textu na stránkách jak psát web. My se zde budeme věnovat pravidlům dělení, alespoň těm několika základním.

Pochopitelně prvotní problematiku správného dělení slov řeší mluvnická pravidla, přestože tento příspěvek o typografii, zmíním i některá z těchto pravidel.

• Počet dělení v odstavci by neměl přesáhnout 3 a pod sebou bu nemělo být více dělení, nežli 6. V tomto případě se do dělení započítává i interpunkce, která vám zůstane na konci řádku.
• Slova se dělí podle slabik, ale nesmí vám na jednom řádku zbýt hanlivé slovo (kni–hovna, tlu–močit). Na další řádku by se měla přenášet nejméně dvě písmena.
• Některé věci se nedělí:
  • Na konci řádku by zbylo jedno písmeno, nebo zkrácený titul (Dr.–Voštěp, o–kurka, …)
  • Čísla a jednotky (1337–KČ, 17–m), ale i datumy a časy musí zůstat pohromadě, vyjma letopočtu za měsícem, ten může spadnout na další řádek.
  • Zkratky (na–př.)

Spojky, zkratky, interpunkce, …

Spojky a předložky A, I, i, K, k, S, s, V, v, O, o, U, u, Z, z by neměly zůstat samostatně na konci řádku, výjimkou je „a“ (mínuska) jako spojka a sazba do úzkých sloupců, kde by trvání na svázání s následujícím písmenem, nedělitelnou mezerou, bylo velmi násilné a viditelné.

Zkratky obvykle končí tečkou, která se píše hned za zkratku bez mezery (např., tj., DrSc.), jsou-li následovány dvojtečkou, píše se tato hned za tečku (např.:). Iniciálové zkratky se píší verzálkami (BFU, ODS, KSČSSD, …).

Čísla se píší číslicemi, někdy slovně, a je nevhodné napovídat čtenáři doplněním písmeny (1000cí, …). Píše-li se za číslici jednotka, odsazení se provádí jednou (!nedělitelnou!) mezerou. Delší čísla se píší ve skupinách po 3 číslicích, mezi něž opět patří, zúžené, nedělitelné mezery (typickým představitelem je zápis telefonních čísel + 420 888 123 456, s odsazeným přechodovým znakem +, případně 00 420 888 123 456), korektní typografická pravidla dříve obsahovala požadavek, že telefonní a směrovací čísla se mají psát po dvou číslicích a pokud byl lichý počet číslic, tak první skupina byla trojmístná, ale dnes se používá podstatně více skupin po třech číslicích. Pořadová čísla se ukončují tečkou (4., 15., …).

Datum se píše v našich zvyklostech v pořadí den, měsíc, rok. Den se zapisuje arabskou číslicí, měsíc slovně, nebo arabskou či římskou číslicí a rok číselně. U roku se nepovoluje vynechání prvního dvojčíslí. Kromě roku se čísla zakončují tečkou, za níž následuje nedělitelná mezera (18. října 1956, 15. 10. 1956; 15. X. 1956). Čas se odděluje dvěma způsoby, minuty od hodin tečkou, sekundy od minut dvojtečkou, pokud se jedná o sportovní výsledky oddělují se hodiny, minuty a sekundy dvojtečkou a části sekund (desetiny, setiny, desetitisíciny, …) se píší za desetinou čárku, vše bez mezer, např.: 15.45; 1:32:15,452. Jednotky lze zapsat pomocí zkratek, které se od čísel, ke kterým patří oddělují nedělitelnou mezerou, např.: 1 h 32 m 15,452 s.

interpunkce se píše za poslední znak slova a za tímto znakem následuje normální mezislovní mezera. Pokud pracujete v sofistikovaném sázecím programu, je možné dvojtečku, středník otazník a vykřičník oddělit velmi úzkou, nedělitelnou, mezerou (dokonce je to tak správně, ale neoddělení je odpustitelná chyba). Dvojtečka ve smyslu „dělení“ je obklopena mezerami, ve smyslu sportovního výsledku nikoliv (5:3 je výsledek, zatímco 5 : 3 je dělení). Znak tři tečky, nejsou napsané tři tečky, jedná se o takzvanou výpustku, textový procesor obvykle provede nahrazení automaticky, v LaTeXu je pro tento znak příkaz \ldots a v HTML je zástupná entita &hellip;, za výpustku se již nepíše další tečka pro ukončení věty.

Pomlčky nejsou jediný znak.

• Znak mínus, který se používá v matematice, není na klávesnici a textový procesor většinou znak z klávesnice opraví na korektní mínus, pozná-li, že tam má být, v TeXu se sází pomocí sekvence $-$ a v html je pro tento znak entita &minus;. Např.: 1 − 2
• Běžná pomlčka, která je na klávesnici je spojovník, např.: Česko-Slovensko, nebo-li).
• Pomlčka jako taková je delší a používá se ve významu spojky (zápas HC Chemopetrol Litvínov–HC Sparta Praha [ve významu proti], duo Voskovec–Werich [ve významu a], autobus Praha–Poprad [z–do], v letech 1918–1938 [od–do]), bez mezer okolo, ve významu výpustky (dáš –) nesmí být na začátku dalšího řádku, pouze pokud se jí uvozuje přímá řeč. Používá se i při psaní finančních částek KČ 152,–. Na klávesnici není, textový procesor většinou upraví znak z klávesnice automaticky, v TeXu se sází sekvencí -- a v HTML &ndash;.
• Zbývá dlouhý rozdělovník, který se v TeXu píše pomocí --- a v HTML entitou &mdash;, používá se pro naznačení přestávky v řečí, nebo výrazné oddělení části textu.

Uvozovky jsou velmi častým kamenem úrazu a zejména ve webařině. Pro vkládání uvozovek do sebe platí totéž, co pro závorky, či XML/HTML tagy, tj. nesmí se křížit. Protože pravidel pro odstavce je více, budou sepsány opět bodově.

• Znak ", který se často používá, je znak palce, ne uvozovky, byť se používá na místě uvozovek ve zdrojových kódech. Tato chyba je při tvorbě obsahu WWW stránek běžně tolerována i dosti zdatnými typografy.
• Správné české uvozovky se sází v LaTeXu pomocí \uv{do těchto závorek se vloží text, který má být v uvozovkách}, nebo dolní pomocí \clqq, v HTML je pro tento znak entita &bdquo; a horní pomocí \crqq, nebo v HTML pomocí &ldquo;.
• Ke klasickým uvozovkám existuje i jednoduchá varianta, která je často nahrazována apostrofem, leč jejich správný tvar je ‚a‘. V LaTeXu se sází sekvencí \clq a \crq, v HTML pomocí &sbquo; a &lsquo;.
• Eventualitou jsou uvozovky v podobě „dvojitých většítek a menšítek“ (Guillemet) » a «, například ve francouzské, či ruské, typografii jsou obráceně, než v české, které se zapisují v TeXu pomocí << či >> (LaTeX si tuto sekvenci převede sám) ,v XHTML pomocí entit &raquo;, či &laquo.
• I k těmto uvozovkám existuje zúžená varianta, ›, v HTML zadávané entitou &rsaquo;, a ‹, pro kteroužto uvozovku je entita &lsaquo;. Tyto znaky je nepřípustné zaměňovat za > (větší) a < (menší). V našich podmínkách se tyto a předchozí uvozovky používají poměrně zřídka.

Závorky se používají standardní kulaté (a), přičemž za otevírací a před ukončovací závorkou se nepíše mezera. Pokud je zapotřebí vnořit závorky do sebe, je to obráceně, než v matematice, hranaté závorky ([ a ]) jsou uvnitř kulatých.

Matematika patří k tomu (nej)složitějšímu, co lze do dokumentu vysázet. HTML příliš mnoho možností nenabízí, v běžném textovém procesoru jsou specializované nástroje na sazbu matematiky a TeX je opravdovým přeborníkem ve správné sazbě matematických výrazů, ostatně, znáte-li jeho historii, víte, že Donald Knuth jej začal vyvíjet právě proto, že byl nespokojen se sazbou matematiky v jiných programech. Při tvorbě obsahu WWW si velmi často pomáháme tím, že složitý výraz připravíme jako obrázek, který pouze vložíme do obsahu, jednodušší výrazy je možné zapsat přímo a pro operátory jsou k dispozici patřičné entity. Kolem operátorů se sází mezery (ideálně zúžené)

• Násobení se zapisuje znakem ×, jehož entita je &times;, nikoliv pomocí x (malé x), nebo *.
• Dělení lze zapsat buď pomocí znaku „:“, nebo pomocí ÷, jenž má v HTML entitu &divide;. Znak „/“ je přípustný, ale v našich krajích není příliš obvyklý.
• Odčítání, či znaménko se zapisuje znakem − ne pomocí klávesy -. V HTML má entitu &minus; a v TeXu se zapisuje buď sekvencí $-$, nebo je automaticky správně vysázeno v matematickém prostředí.
• Plus-mínus má svůj zástupný znak &plusmn; a vypadá ±.
• Pro stupeň je speciální znak °, jehož HTML entita je &deg; a LaTeXu je zápis ^\circ v matematickém módu/prostředí.
• Matematické vzorce, integrály, &hellip V textovém procesoru obvykle existuje nástroj pro jejich sazbu. TeX byl pro tyto účely programován, tak to umí excelentně a v HTML je třeba použít obrázek vložený do textu.

Závěr

Dá se předpokládat, že jsme shrnuli alespoň základní pravidla pro správnou sazbu dokumentů. Bohužel nelze tuto problematiku shrnout v tak malém rozsahu, jako jsme učinili zde a především, pokud se do studia typografie opravdu ponoříte, zjistíte, že některé poučky se vylučují.

Verze pro tisk

DISKUZE Parchanty a TeX 5.2.2007 10:19 Petr Sýkora Ad dělení v matematice 5.2.2007 10:50 Petr Sýkora ČSN 01 6910 6.2.2007 15:03 Michael Kalouš Re: ČSN 01 6910 10.2.2007 19:26 Jan Kelbich pomlčky 7.2.2007 00:07 Martin Sourada Re: pomlčky 7.2.2007 00:41 Aleš Hakl Re: pomlčky 7.2.2007 08:25 MaReK Olšavský Odstavec 7.2.2007 09:03 Jan Puš Re: Odstavec 7.2.2007 13:20 Ondřej Čečák typo.cz 8.2.2007 14:54 Petr Vaněk Špatná čeština 12.2.2007 18:29 J. M. Pomlčka a mezery 15.2.2007 13:38 Martin Stříž   Re: Pomlčka a mezery 15.2.2007 13:53 Martin Stříž Zobrazit označené Zobrazit vše Příspívat do diskuze mohou pouze registrovaní uživatelé.