MySQL, procedury a jejich uložené parametry.
28.10.2005 08:00 | Petr Zajíc | přečteno 25782×
Uložené procedury v jakékoli databázi by měly je pramalý význam,
kdyby se jim nedaly posílat parametry. My se dnes podíváme na to, jak
se to dělá, jaké to má výhody a taky nezapomeneme na nějaké typické
scénáře, kdy se parametry uložených procedur používají.
Třebaže to nesouvisí jen s uloženými procedurami, dovolím si
připomenout, že v době psaní tohoto článku vyšla OSTRÁ verze MySQL 5.0.
Takže stahujte,
čtěte co
je nového nebo upgradujte
stávající verzi na novou.
Pozn.: Nemůžete však čekat, že se
MySQL 5 objeví zakrátko na všech systémech, k nimž snad máte přístup.
Administrátoři bývají s nasazováním nových verzí opatrní a nechávají
uběhnout několik verzí, než nasadí novou řadu produktu na "svůj"
server. Asi vědí proč.
Podobně jako funkce v programovacích jazycích, mohou i uložené procedury v MySQL přebírat parametry. Možná si ještě vzpomínáte na proceduru z minulého dílu:
create procedure
sp_VratSoftware()
begin
select * from software;
end
Moc užitečná nám skutečně není, protože vždy vrátí celou tabulku. Možná byste ale chtěli vrátit jen jeden jediný řádek - vybraný například podle identifikátoru. Se vstupním parametrem je to hračka:
delimiter $$
create procedure sp_vratradek (radek int)
begin
select * from software where id = radek;
end $$
delimiter ;
Jak vidíte, je vstupní parametr předán v závorkách za názvem procedury. Každý ze vstupních parametrů uložené procedury musí mít specifikovaný typ. Když říkám každý, znamená to, že vstupních parametrů může být i více. V takovém případě jsou odděleny čárkou. To hezky dokresluje následující příklad:
delimiter $$
create procedure sp_vratradky (od int, do int)
begin
select * from software where id between od and do;
end $$
delimiter ;
Rovněž velmi jednoduché je uloženou proceduru s parametry zavolat. Naši proceduru s jedním parametrem bychom zavolali takto:
call sp_vratradek(1)
A tu druhou, se dvěma parametry pomocí něčeho jako:
call sp_vratradek(10,
20)
Je potřeba si uvědomit, že MySQL testuje počet předaných parametrů, takže si musíte při volání uložené procedury být jisti, že jste zadali právě tolik parametrů, kolik jich procedura skutečně má (!) a ne méně ani více. K mojí velké nelibosti však zároveň musím dodat, že MySQL netestuje typ předaných parametrů, takže následující příkaz:
call sp_vratradek('Tohle
přece není číslo');
mi funguje tak, že vstupní parametr je zkonvertován na číslo a
příkaz je proveden (s jedním warning). Mnohem raději bych viděl to, že
příkaz skončí chybou, protože pokus o předání řetězce namísto čísla
signalizuje obvykle nějaký problém a nemělo by to být v tichosti
ignorováno.
Přestože jsem o pár řádků výše tvrdil, že parametry nemůžete vynechat, lze je "skoro" vynechat, pokud namísto nich dosadíte hodnotu NULL. Při psaní procedury s tím však musíte počítat a sestavit logiku tak, aby hodnota NULL dělala to, co chcete. Například volání
call sp_vratradek(NULL);
bude sice syntakticky správně, ale procedura v takovém případě nikdy
nic nevrátí (jedna hodnota NULL se nikdy nemůže rovnat ničemu jinému
včetně jiné hodnoty NULL). Možná je to to, co byste zamýšleli, možná
ne. Je třeba na to při návrhu procedury myslet.
Jak jsme již viděli, vstupní parametr může být použit pro podmínku WHERE příkazu SELECT. To je dosti typické. Stejně tak jej lze použít v klauzuli ORDER BY k nastavení sloupce, podle něhož se bude řadit:
delimiter $$
create procedure sp_vratradkypodle(sloupec int)
begin
select * from software order by sloupec;
end $$
delimiter ;
To už tak typické není, protože o této možnosti někteří programátoři
neví. Připomeňme, že to celé může fungovat díky tomu, že klauzule ORDER BY
přijímá číslo sloupce jako parametr. Procedury tohoto typu bývají
ideálními kandidáty na řazení tabulek při klepnutí na záhlaví, protože
obyčejně není problém zjistit si pořadové číslo sloupce, na nějž se
kliklo.
Pozn.: Má to i nevýhody. Při
pokusu seřadit výsledek pomocí neexistujícího sloupce celý dotaz selže,
takže pozor na to.
Další obvyklou technikou je použít uloženou proceduru na vkládání dat do nějaké tabulky. Ilustruje to následující příklad:
delimiter $$
create procedure sp_vlozradek(id int, nazev varchar(50))
begin
insert into software (id, nazev) values (id, nazev);
end $$
delimiter ;
Jakou to má výhodu oproti prostému příkazu INSERT? Především, při
opakovaném spuštění bude tento příkaz rychlejší než prostá sada
INSERTů. Podle mých zkušeností o 25-30%. A navíc, časem se můžeme
rozhodnout, že při vložení nového řádku chceme udělat ještě něco jiného
(protokolovat, například) a není problém to do procedury dopsat.
Mnohem širší uplatnění uložených procedur však souvisí s faktem, že mohou obsahovat určitou logiku - podmínky, smyčky, lokální proměnné a tak dále. O těchto věcech bude řeč v dalším díle našeho seriálu.