Commodore II.

Commodore logo V tomto díle si řekneme něco o domácím 8-mi bitovém počítači Commodore VIC-20.

17.4.2012 00:00 | Michal Petrenka | přečteno 5618×

V minulém díle

V minulém díle jsme se podívali na historii firmy Commodore, na její počátky a na 8-mi bitovou řadu osobních počítačů Commodore PET/CBM, určenou především pro obchodní společnosti a organizace. V tomto díle si řekneme něco o domácím 8-mi bitovém počítači Commodore VIC-20.

Osobní počítače Commodore (2) - VIC-20

Psal se rok 1979 a společnost Commodore zažívala úspěchy se svou inovovanou řadou PET 2001-N. Nebyla ovšem sama. Také osobní počítač Stevea Wozniaka Apple II už byl 2 roky na trhu a právě ten si vybrala softwarová firma "Software Arts" pro jedinečný počin "VisiCalc" - což byl první tabulkový procesor pro osobní počítače, který v podstatě znamenal, že osobní počítače už nejsou záležitostí jen počítačových nadšenců, ale i podnikové sféry.

Jack Tramiel (zakladatel Commodore) chtěl mít do začátku lednové výstavy spotřební elektroniky Consumer Electronics Show (CES) 1980 stroj, který by dokázal konkurovat spojení Apple II + VisiCalc. Proto Chuck Peddle a Bill Seiler (hlavní inženýři Commodore) začali pracovat na novém počítači jménem "TOI" (The Other Intellect).

Jednou z vlastností TOI měla být schopnost zobrazit 80 znaků na řádek. To ovšem vyžadovalo použití grafického čipu VIC6564 (Video Interface Chip 6564), který ke své činnosti potřeboval drahou statickou operační paměť SRAM. Tramiel však chtěl, aby TOI byl velmi levný.

Mezitím inženýr MOS Technology (součást Commodore) Robert Yannes doma vytvořil, s menší pomocí Ala Charpentiera (tvůrce grafického čipu VIC6560) a Charlese Winterblea, levný prototyp počítače nazvaný "MicroPET" a ukázal ho Tramielovi.

Tramiel, vědom si faktu, že výstava CES se blíží a TOI stále není dokončen, okamžitě požádal o dokončení MicroPET a rozhodl o jeho masové produkci.

Commodore VIC-20 (VC-20, VIC-1001)

Yannesův původní prototyp obsahoval portovaný operační systém (KERNEL - něco jako BIOS v dnešních PC, a interpret BASICu) z Commodore PET. Dále znakovou sadu podobnou PETSCII (PETSCII byla znaková sada Commodore PET, vzniklá rozšířením ASCII), rozhraní pro připojení joysticku (kompatibilního s Atari 2600) a rozhraní pro ROM cartridge. MicroPET měl však do reálného počítače daleko, takže musely být rychle zkoordinovány dokončovací práce. A tak byl nastartován projekt "Vixen".

Glen Stark (inženýr Vixen) vyvinul rozhraní odvozené od IEEE 488 (používaného v Commodore PET), k němuž šla ale připojit zařízení prostřednictvím mnohem levnějších kabelů než u originálu. Na spoustě dalších věcech pracoval Bill Seiler (hlavní inženýr MOS Technology). Commodore měla také v zásobě spoustu nevyužitých čipů 1 kbit x 4 SRAM a Tramiel rozhodl o jejich použití. Na konci se předělaný MicroPET podobal spíše TOI a Commodore PET než původnímu Yannesovu modelu, který si ponechal barevný grafický čip VIC6560 (schopný zobrazit 22 znaků na řádek), a s jehož prodeji měla Commodore potíže.

V dubnu 1980 se Tramiel a Michael Tomczyk (nově najatý marketingový stratég) sešli v Londýně se svými japonskými a britskými kolegy, kde Tramiel propagoval své heslo "počítače pro masy, ne pro třídy" ("computers for the masses, not the classes"). Po této schůzce Michael Tomczyk napsal 30-ti stránkový interní dokument, ve kterém mimo jiné požadoval, aby měl nový počítač programovatelné funkční klávesy, klávesnici s klávesami o velikosti tlačítek psacího stroje a zabudované rozhraní RS-232. Hlavním cílem, propagovaným v dokumentu, byla "uživatelská přívětivost" nového stroje.

Projekt Vixen byl předán do Japonska, kde inženýrský tým, vedený Yashem Terakurou, vytvořil VIC-1001 určený pro japonský trh, kde byl počítač prodáván dříve, než byl představen v USA.

V červnu 1980 byl již hotový nový počítač představen na veletrhu CES v USA jako "VIC-20" (v Německu později prodávaný pod označením "VC-20").

http://en.wikipedia.org/wiki/File:CBMVIC20P8.jpg

Commodore VIC-20 poháněl procesor 6502 o taktu kolem 1 MHz a velikost jeho operační paměti RAM činila 5 kB. Z toho 1,5 kB zabíraly systémové rutiny a operační systém KERNEL, včetně interpretru BASICu. Takže pro uživatelské programy zbývalo pouhých 3583 bytů.

Grafický čip VIC6560 (verze NTSC) / VIC6561 (verze PAL) zobrazoval 2 grafické módy. Jeden (high-resolution) dokázal zobrazit 256 různých znaků najednou (1 znak = 8 x 8 pixelů) v matici 22 x 23 znaků na obrazovce. Každý znak mohl na jednobarevném pozadí používat jednu volitelnou barvu. Druhý mód (low-resolution multicolor) dokázal zobrazit 64 znaků najednou v matici 22 x 23 znaků na obrazovce (1 znak = 4 x 8 pixelů). Každý znak mohl použít 3 barvy (2 barvy společné všem znakům na obrazovce a jednu volitelnou barvu). Celková paleta čítala 16 barev. Čip neměl bitmap mód, který by umožňoval jemnou grafiku. Ale znaková sada mohla být modifikována, takže běžnou programátorskou metodou bylo zobrazení všech 256 znaků na obrazovce, jejichž modifikací se vytvářela grafika.

http://en.wikipedia.org/wiki/File:VIC-20_Boot_Screen.gif

Zvukovou vlastností VIC čipu byla schopnost generovat 4 mono zvukové kanály. A to 3 kanály generující zvukovou křivku obdélníkového tvaru, které měly každý rozsah 3 hudební oktávy (dohromady, díky posunutí o jednu oktávu, s celkovým rozsahem 5-ti oktáv). A jeden kanál generující zvuk bílého šumu (používaného ve zvukových efektech). Všechny kanály měly společné ovládání hlasitosti.

Jako ostatní hrací konzole a počítače té doby měl VIC-20 cartridge slot, kam mohl být umístěn zásuvný modul s video hrou, softwarem, nebo rozšířením paměti RAM.

http://en.wikipedia.org/wiki/File:ViC20_Cartridge.jpg

Dále obsahoval port RS-232 kompatibilní s Centronics pro zapojení modemu, sériový port IEEE-488 (podobně jako Commodore PET) pro připojení diskových jednotek a tiskáren, port pro připojení magnetopáskové paměti a DE-9 herní port (kompatibilní s Atari 2600) pro připojení joysticku nebo otočného kontroléru (dnes známý "volant", tehdy to byl otočný potenciometr - kontrolér podobný kontroléru hlasitosti na dnešním audio zesilovači). K VIC-20 šlo ještě připojit světelné pero, které fungovalo s dnes již téměř nepoužívanými CRT monitory nebo CRT televizními přístroji.

Ačkoliv neměl Commodore VIC-20 na svou dobu nijak skvělé parametry (velkou nevýhodou bylo zejména pouhých 5 kB paměti RAM), jeho cena pod 300$ a distribuce prostřednictvím obchodních domů a obchodů s hračkami (což bylo vůbec poprvé, co se počítače takto prodávaly), zaznamenaly obrovský úspěch a do ledna roku 1985 (kdy už se prodávaly mnohem výkonnější modely Commodore 64 a Commodore 128) se celosvětově prodalo celkem na 2,5 milionu kusů. A to byl na svou dobu nevídaný výsledek.

Specifikace:

Commodore VIC-20 (VC-20, VIC-1001)

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Commodore_VIC-20
http://www.commodore.ca/products/vic20/commodore_vic-20.htm
http://en.wikipedia.org/wiki/MOS_Technology_6502
http://en.wikipedia.org/wiki/MOS_Technology_VIC

Zdroj: en.wikipedia.org, www.commodore.ca, www.askbiography.com

Online verze článku: http://www.linuxsoft.cz/article.php?id_article=1923