Pro názornost si to ukážeme na rozšířeném příkladu z minulé části :

import java.util.*;
public class Hello2
{
  static void Tisk(String s)
  { System.out.println(s);}
  
  public static void main(String args[])
  { 
    String pozdrav;
    pozdrav="Ahoj dneska je "+ (new Date());
    Tisk(pozdrav);
  }

}

Jak je z příkladu vidět, pro syntaxi Javy platí tato základní pravidla:

Veškerá prováděná činnost i identifikátory programu je uložena v definici tříd, neexistují tedy žádné samostatné, globální proměnné či funkce jako v jiných, plně neobjektových programovacích jazycích.

Zdrojový soubor který má být spustitelný musí obsahovat veřejnou třídu, uvozenou klíčovými slovy public class. Soubor musí být uložen pod jménem této třídy, s příponou .java. (zde Hello2.java)

Tato třída musí obsahovat metodu se záhlavím public static void main(String args[]), která se spouští při startu programu.

Kód programu je hierarchicky strukturován v blocích, uzavřených v složených závorkách {}. Nejvyšší úroveň je celá třída která obsahuje, kromě deklarace svých atributů, samostatně uzavřené metody, bloky na ještě nižší úrovně mohou uzavírat skupiny příkazů, které se mají zpracovat společně (například při splnění určité podmínky).

Příkazy jsou ve zdrojovém textu odděleny znakem ; středník. Na řádku může být i více příkazů, ale zejména z důvodu ladění se doporučuje jeden.

Kromě příkazů zdrojový kód obsahuje volání metod tříd (ze standardních knihoven Javy, třetích stran, nebo svých vlastních) ve formátech :

metoda(parametry)

Tak volá třída metody své třídy (viz Tisk)

objektTridy.metoda(parametry);

Standardní způsob volání metod. Objekt musí být předem vytvořen.

trida.metoda(parametry);

Tento způsob je povolen u tříd, které jsou označeny jako static. (viz System.out.println(s))

Při použití třídy (nebo i jiného identifikátoru) z knihovny musíme překladači sdělit že tuto knihovnu používáme. Plně by tedy použití objektu Date mělo být (new java.util.Date()), ale seznam použitých knihoven se obvykle uvádí společně do prvního řádku zdrojového kódu v příkazu import. (vyjímku tvoří knihovna java.lang která se připojuje automaticky, proto jsme ji pro použití standardní metody pro výstup System.out.println nemuseli uvádět.)

Používání a posléze i vytváření objektů a jejich tříd budeme věnovat několik budoucích dílů, předešlý odstavec tedy berte jako první pomoc pro základní využití knihoven, zvlášť pokud jste si nainstalovali doporučenou dokumentaci knihovny javy, a v ní najdete podrobný popis všech standardních tříd v podadresáři api adresáře doc.

Identifikátory (názvy proměnných, metod, atributů, tříd, atd) mohou obsahovat malá i velká písmena, číslice, a znaky podtržítko a $.Velká a malá písmena se považují za rozdílné znaky. První znak musí být písmeno nebo podtržítko. Neoficiální konvence doporučuje používat první písmeno v názvech tříd velké.

Komentáře jsou ve zdrojovém textu značen třemi způsoby:

//toto je komentář do konce řádku
/* takto se okomentuje i více řádků 
až sem */
/** speciální komentář, který se pak generuje 
do vývojové dokumentace příkazem javadoc  */

Čísla se do zdrojového kódu zapisují buď klasicky, dekadicky, (nesmí začínat nulou),hexadecimálně- v šestnáctkové soustavě (musí začínat 0x), nebo oktanově - v osmičkové soustavě (musí začínat 0).

Desetinná čísla se zapisují s tečkou. Pro zápis čísel lze použít exponenciální tvar s E - např. 3E5.

Samostatný jeden znak (typ char) se zapisuje mezi apostrofy.

Textové řetězce jsou uzavřeny v uvozovkách "" .Java používá pro vnitřní ukládání řetězců UNICODE. V řetězcích mohou být použity tzv.escape znaky s řídícím významem, např.:

• \n přechod na nový řádek
• \b backspace
• \t tabulátor
• \f nová stránka
• \r návrat vozíku (CR)
• \" uvozovky
• \' apostrof
• \\ zpětné lomítko
• \xxx znak zapsaný v osmičkovém kódu (000-0377)
• \uxxxx Unicode znak zapsaný hexadecimálně

Kromě příkazů a volání metod obsahuje zdrojový soubor výrazy s proměnnými, čemuž budeme věnovat příští díl.