PHP (34) - Úvod do databází

V seriálu o PHP se dostáváme k databázím. Dnes to bude lehký úvod do teorie.

6.8.2004 15:00 | Petr Zajíc | přečteno 68141×

PHP by určitě nebylo tak rozšířené, kdyby neumělo pracovat s databázemi, zvláště pak s MySQL. Databáze jsou téma velmi rozsáhlé a už to vydalo na mnoho seriálů. My se soustředíme na to, co nám pomůže vybudovat kvalitní PHP-databázový web. Pokud s databázemi aktivně pracujete, budete pravděpodobně schopni tento článek vynechat, pokud ne, čtěte pozorně dál.

Potřeba databází je velmi stará a již v době počítačového pravěku se na sálových počítačích s databázemi pracovalo. Kdybych se pokusil o chabou definici, je databáze cokoli, co obsahuje data. Data neboli údaje jsou v databázích nejen shromážděna, ale obvykle pod pojmem "databáze" chápeme rovněž sadu nástrojů, které nám pomohou s daty pracovat - přidávat je, mazat, upravovat, seskupovat, hledat a podobně.

Pozn.: Mezi "daty" a "informacemi" ve skutečnosti je drobný významový odstín. Data jsou údaje samy o sobě (plat=10000,- Kč), informace zahrnují i postoje k datům ("beru málo"). Existují specializované aplikace zabávající se významem zjišťovaných dat. Těmi se ale v našem seriálu zabývat nebudeme.

Dělení databází

Abychom se v širém světě databází alespoň trochu vyznali, rozdělme si je. Databáze se dají rozdělit (nejméně) podle dvou významných kritérií.

Souborové a systémové
Databáze může být obsažena v jednom nebo několika málo souborech operačního systému. Pak jim říkáme souborové. Databázi dostanete na jiný stroj pouhým překopírováním souboru nebo několika souborů. Typickým zástupcem souborových databází jsou databáze dbf (foxpro), SQLite nebo třebas Microsoft Access. Souborové databáze mívají několik významných omezení, hlavně je to jejich dostupnost v rámci sítě nebo různá úroveň podpory souběžné práce více uživatelů. Abyste mohli pracovat se souborovou databází, převážně platí, že k souboru musíte mít nějaká práva.

Naproti tomu systémové databáze slouží jako databázové servery. Většinou mají velmi dobrou podporu souběžné práce více uživatelů a bývají přístupné pomocí nějakého směrovatelného protokolu (asi TCP). Systémové databáze mívají obecně složitější instalaci, bývají vypiplanější a robustnější. Mezi typické zástupce patří například MySQL, PostgreSQL, Oracle nebo Microsoft SQL server. Obecně se můžete připojit k systémové databázi i v případě, že na systém na němž běží nemáte jinak přístup.

Pozn.: V poslední době se významový rozdíl mezi souborovými a systémovými databázemi dost stírá. Existuje totiž řada způsobů, jak pomocí nějakého software přistupovat k souborovým databázím, jako by to byly databáze systémové. Například pomocí UnixODBC nebo ODBC můžete přistupovat k databázi dbf z počítačové sítě a podobně.

Objektové a relační
Dosti podstatné je rozdělení podle filozofie uložení dat. Méně obvyklý způsob je organizovat data v databázi jako objekty. Zhruba to odpovídá způsobu, jakým jsme o objektech mluvili v souvislosti s PHP. Objektové databáze nejsou příliš rozšířené. Bývá jim vytýkáno, že jsou pomalé. Nemohu to potvrdit ani vyvrátit, protože žádnou objektovou databázi nepoužívám. Zástupcem by mohla být třeba Caché.

Prakticky všechny dnešní databáze jsou relační. Data v relačních databázích jsou (nebo alespoň mohou být) uložena tak, že související záznamy můžete jednoduše vyhledat. Například v databázi podniku můžete k pracovníkům rychle najít šéfy, platové skupiny nebo záznamy o příchodech na pracoviště. Pokud si nedokážete představit, jak to funguje, nedělejte si s tím hlavu. Budeme o tom mluvit příště.

Domluva s databází

Bylo by fajn mít nějaký univerzální jazyk, kterým byste se s databází domluvili. Prostě byste jí řekli, co potřebujete (třeba vybrat nějaká data) a ona by to pochopila bez ohledu na to, jestli je objektová, relační, červená nebo open source (nebo jaká ještě jiná). Takový jazyk skutečně existuje a říká se mu SQL (Structured Query Language, strukturovaný dotazovací jazyk).

SQL je standardizován, ale jak už to ve světě databází bývá, každá konkrétní databáze rozumí určitému "dialektu" SQL. V praxi to není tak hrozné, jak by to mohlo vypadat; většinu základních příkazů můžete pro většinu používanějších databází zadat úplně nebo téměř shodně. Některé databáze mají další rozšíření jazyka SQL, takže toho umí víc nebo stejnou věc umí pomocí kratšího zápisu kódu.

Pozn.: Chci Vám jemně naznačit, že kromě syntaxe PHP se vlastně budeme učit další programovací jazyk. Jazyk, kterému rozumí databáze.

Kterou databázi?

To je téměř neřešitelná otázka. Pro každý typ projektu existuje jiná odpověď. Řekněme si alespoň, jaké podmínky by měla splňovat "databáze snů" pro webové aplikace psané v PHP:

Jak asi tušíte, taková databáze neexistuje. Můžete se rozvášnit v diskusi pod článkem, ale neexistuje, hlavně proto, že některé nadhozené požadavky jsou jasně protichůdné. Existují ale databáze, které se tomu co bylo řečeno hodně přibližují.

My se budeme zaměřovat na MySQL. MySQL není žádný středobod světa, ale poctivě řečeno má k tomu, co bylo předneseno, poměrně blízko. Takže, pokud se budeme zabývat onkrétní prací s PHP a databází, budu se zmiňovat o MySQL.

Pozn.: Existuje celá řada dalších velice dobrých databází, jako je PostgreSQL nebo Firebird. V jednom nebo několika bodech vytýčených výše však většinou za MySQL zaostávají. Protože je vývoj software v oblasti databází velmi bouřlivý, mohou některé myšlenky z čláku přestat velice rychle platit.

Online verze článku: http://www.linuxsoft.cz/article.php?id_article=328