PHP (36) - Připojujeme se k MySQL

Dnes nastane slavný den, kdy se v našem seriálu poprvé připojíme k MySQL databázi pomocí PHP.

11.8.2004 15:00 | Petr Zajíc | přečteno 116538×

Připojení k MySQL

Pakliže jste četli minulé díly našeho seriálu, víte, že MySQL je systémová databáze a že tudíž běží jako serverový proces. Proto musí každý, kdo se chce k MySQL připojit, znát tyto přihlašovací informace:

Název hostitele
MySQL pochopitelně běží na nějakém stroji. Název hostitele se může zadávat jménem (třeba mysql.nekde.cz) nebo IP adresou. Pokud budete provozovat MySQL server doma, můžete většinou použít localhost či 127.0.0.1. Pokud se budete připojovat k MySQL u providera, název hostitele Vám sdělí.

Pozn.: Server, na němž běží databáze nemusí být nutně týž, na němž běží webový (http) server.

Port
MySQL naslouchá standardně na portu 3306, pokud není při konfiguraci určeno jinak. Pravděpodobně můžete port vynechat, 3306 je doplněno automaticky.

Název databáze
Zde by mohlo dojít k určitému matení pojmů: Na databázovém serveru MySQL existuje většinou několik vzájemně nesouvisejících databází. Každá databáze obsahuje žádnou nebo více tabulek a každá může mít vlastní nastavení práv. V praxi to většinou bývá tak, že součástí hostingových služeb je možnost používat jednu databázi. V ní můžete mít teoreticky nomezený počet tabulek a ostatní uživatelé serveru nemají k vaší databázi přístup. Vy zase nemáte přístup k jejich databázím.

Uživatelské jméno
Znalci prominou, ale je potřeba zdůraznit, že uživatelské jméno k databázovému serveru nijak nesouvisí s přihlašovacím jménem k serveru. Ve skutečnosti většinou nebudete mít na serveru, na němž databáze poběží, zřízen systémový účet. Uživatelské jméno nejspíš dostanete od správce databáze.

Heslo
Asi i heslo dostanete od správce databáze. Většinou bude splňovat základní bezpečnostní pravidla, tzn. bude dostatečně dlouhé a bude se skládat z písmen, číslic, případně dalších znaků.

V PHP se k MySQL databázi můžete připojit pomocí funkce myslq_connect. Jejími parametry jsou název hostitele, uživatelské jméno a heslo. Po připojení k MySQL si ještě musíte vybrat svoji databázi, což se děje příkazem mysql_select_db. Celé to může vypadat v nejjednodušším případě takto:

<?
mysql_connect
("localhost", "uzivatel", "heslo");
mysql_select_db("mojedb");
?>

Aniž bychom zabíhali do podrobností dodejme, že pokud to dopadne úspěšně, budou se od tohoto místa ve skriptu všechny příkazy určené pro MySQL provádět na tomto spojení. Pokud v témže skriptu zavoláte mysql_connect znovu se stejnými parametry, pokusí se PHP použít první spojení nemísto vytvoření nového (vytvoření nového spojení jde ale vynutit pomocí nepovinného čtvrtého parametru funkce mysql_connect). Spojení vytvořené pomocí mysql_connect je otevřené až do doby, než je zavolána funkce mysql_close, nebo do ukončení běhu skriptu.

Trvalá spojení

K příkazu mysql_connect existuje alternativní příkaz mysql_pconnect. Jediný rozdíl mezi nimi je ten, že mysql_pconnect se neuzavírá po ukončení běhu skriptu, ale zůstává otevřené. Mysql_pconnect lze použít pouze tehdy, když běží PHP jako modul Apache a jeho výzam spočívá vlastně jen v tom, že šetří čas, který mysql_connect spotřebovává při každém otevření spojení.

Pozn.: V typickém prostředí vícevláknových serverů je ale čas potřebný pro vykonání funkce mysql_connect zanedbatelný.

Profi přístup

Jelikož je připojení k databázi něco, co se bude v našich skriptech mnohokrát opakovat, měli bychom si ukázat nějaký pokročilejší příklad na připojování. Naše ukázka má totiž několik zásadních nevýhod:

Všechno lze poměrně jednoduše řešit. Jak říkal můj učitel programování: "Udělej to jednou, udělej to pořádně a zapomeň na to". Především si údaje do spojení uložíme do konstant (můžete rovněž použít například asociativního pole), abychom při změně konfigurace nemuseli údaje přepisovat na mnoha místech. Za druhé, konstanty uložíme do samostatného souboru, který pak vložíme do našich skriptů pomocí direktivy include. A za třetí - pomocí proměnné prostředí zjistíme, kde náš kód běží a nastavíme hodnoty podle toho. Celý includovaný soubor pak může vypadat asi následovně:

<?
if ($_SERVER["SERVER_ADDR"]=="localhost")
{
  
define("SQL_HOST","localhost");
  
define("SQL_DBNAME","database");
  
define("SQL_USERNAME","user");
  
define("SQL_PASSWORD","password");
}
else
{
  
define("SQL_HOST","mysql.nekde.cz");
  
define("SQL_DBNAME","databaze_u_providera");
  
define("SQL_USERNAME","user2");
  
define("SQL_PASSWORD","password2");
}
?>

Pozn.: Je samozřejmě možné mít místo toho dva soubory začlenění, lokální a serverový. Většinou je ale dříve či později pomícháte nebo přepíšete, což se ve výše uvedeném případě nemůže stát.

A je tu čas vypořádat se s chybami - jak mysql_connect, tak i mysql_select_db mohou skončit chybou. Testovat to je naštěstí poměrně jednoduché, protože v případě úspěchu vracejí obě procedury FALSE.  Takže můžeme použít něco ve smyslu:

<?
include ("config.php");
mysql_connect(SQL_HOST, SQL_USERNAME, SQL_PASSWORD) or die("Nelze se připojit k MySQL: " . mysql_error());
mysql_select_db(SQL_DBNAME) or die("Nelze vybrat databázi: ". mysql_error());    
?>

kde config.php je soubor s definicí konstant (viz výše). Jak jste nejspíš pochopili, vrací mysql_error chybovou hlášku z MySQL. Co se týče použití die, můžete zavzpomínat na jeden z předchozích dílů našeho seriálu, který rozebírá jeho úskalí. Pokud by to, že se nemůžete připojit k databázi nebylo pro skript fatální, nejspíš použijete return.

Příklady

My budeme v seriálu používat přesně tuto metodu připojování. Pro demonstrativní účely máme na serveru Linuxsoftu k dispozici databázi; platné hodnoty připojovacích údajů však nezveřejním. Na začátku každého databázového skriptu budu vkládat soubor začlenění (něco jako výše include("config.php")), který bude tyto údaje obsahovat. Ve výpisu zdrojového kódu souboru bude tento řádek nahrazen komentářem; fungovat to bude normálně.

Online verze článku: http://www.linuxsoft.cz/article.php?id_article=336