Z databáze již umíme záznamy vybírat a umíme je do ní vkládat. Další úkon, který nás čeká je umět data upravit neboli aktualizovat.

Zase trocha SQL

V SQL se k aktualizaci řádku nebo řádků v databázi používá příkaz UPDATE. UPDATE narozdíl od INSERT nevkládá do databáze žádné řádky, ale upravuje existující data. To znamená, že provedete-li na tabulkce příkaz UPDATE, počet řádků v této tabulce se nezmění, ale mohou se změnit údaje v jednotlivých řádcích. V MySQL je pochopitelně i k příkazu UPDATE rozsáhlá dokumentace. Jeho nejprimitivnější forma pak je:

Pokud použijete příkaz tak, jak je uveden výše, bude zaktualizována celá tabulka, to znamená každý její řádek. Nic vám samozřejmě nebrání použít klauzuli WHERE a vybrat jen některé řádky, které se budou aktualizovat. MySQL umí dokonce použít rozšíření LIMIT pro stanovení maximálního počtu řádků, které se mají měnit.

Aby to nebyla jen suchá teorie předpokládejme na chvíli, že jste se práve prolomili do databáze obsahující podklady pro výpočet mezd ve Vaší firmě. Můžete si s ní dělat co chcete, třeba změnit políčko PLAT (to je představa...). Nejprve si tedy ukažme plošný přístup:

Nebo se můžeme rozhodnout zvýšit všem plat o 20% (z čehož je vidět, že nové hodnoty v tabulce mohou záviset na hodnotách stejných sloupců před jejich aktualizací):

Nebo se můžeme rozhodnout podle hesla "každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán" a snížit platy jen těm, kdo je mají vysoké:

a konečně se můžeme zcela nekolegiálně obohatit sami příkazem ve smyslu:

Použití WHERE je na příkladech dobře vidět - zatímco první dva manipulují všemi záznamy v databázi, třetí manipuluje jen omezenou skupinou šťastlivců a poslední dokonce pouze jedním záznamem.

Kromě příkazu UPDATE, který je v SQL standardně, má MySQL ještě příkaz REPLACE. Nemám ho moc rád, ale funguje následovně: REPLACE se chová jako INSERT s tím, že pokud je zároveň

• v tabulce, do níž se vkládá definován primární nebo jedinečný klíč a
  
• v datech, která se vkládají jeden nebo více záznamů v nichž se shoduje hodnota sloupce s primárním nebo jedinečným klíčem s hodnotou v tabulce, do níž se vkládá
  

nejsou data vložena jako nový řádek, ale existující data jsou přepsána. Tento příkaz vám může ušetřit nějaký čas. (Přesně řečeno místo INSERT a UPDATE použijete REPLACE). Rád ho nemám proto, že není standardizován.

Aktualizujeme pomocí PHP

Tady je situace veselá, protože platí většina toho, co pro INSERT. Takže se můžete podívat do minulého dílu, a já krátce zopakuji:

• rovněž na poslání příkazu UPDATE do MySQL pomocí PHP se používá funkce mysql_query.
• mysql_affected_rows vrací počet aktualizovaných záznamů nebo -1, pokud dotaz selhal. Hodnotu lze testovat a tak zjistit, zda se aktualizace povedla.
  
• mysql_query vrací TRUE pokud se příkaz povedl, FALSE pokud selhal.
• Pokud aktualizace nějakým způsobem závisí na hodnotách zadaných uživatelem, měly by se tyto hodnoty pečlivě zkontrolovat ještě předtím, než je dotaz proveden.

Některé věci, které jsme uvedli v souvislosti s příkazem INSERT pro UPDATE naopak neplatí, nebo neplatí tak striktně. Například bude možná obtížné nebo dokonce nemožné nějak předem odkontrolovat, jaký dopad bude mít na databázi provedení příkazu UPDATE. Řeší se to tak, že se stav tabulky zobrazí po provedení příkazu (třeba chcete-li změnit při nakupování přes elektronický obchod množství zboží v košíku, většinou je to provedeno a potom je Vám obsah košíku zobrazen). Rovněž někdy nebývá tak důležité zamezit opakované aktualizaci řádku způsobené pohybem v historii dokumentů nebo refreshováním stránky.

Příklad

My jsme si ve třicátém dílu našeho seriálu vytvořili počitadlo, které ukládalo údaje o počtu návštěv na stránce do textového souboru. Zkusme si nyní tento triviální příklad přepsat tak, aby používal jako úložiště databázi! Definice tabulky bude opravdu primitivní:

A celý skript bude vypadat následovně:

Spustit skript

Skript není kromě použití příkazu update opravdu ničím zajímavý. Všimněte si, že jsem hned při definici tabulky nastavil výchozí hodnotu počitadla na nulu, takže jsem se tím pak již nemusel zabývat v kódu PHP.

Snad by se dala rozebrat jedna věc - z příkladu je vidět, že na uložení opravdu jednoduchých informací většinou nejsou databáze potřeba. Tento skript zcela určitě poběží déle než skript z třicátého dílu, kde jsme ukládali stav počitadla do souboru, protože režie spojená s připojením k databázi je téměř určitě větší než režie spojená s otevřením souboru. Takže jsme použili přístup "s dělem na komára". Ale čistě pro ukázku fungování příkazu UPDATE to postačilo.

Pozn.: Tento skript však sám o sobě řeší problém se souběžností. Jestliže by se totiž pokusilo více uživatelů najednou přistupovat ke stránkám, na nichž počitadlo běží, databáze by si s tím dokázala poradit. Logika zabraňující zničení dat v případě vícenásobných přístupů je totiž v každé databázi již obsažena.

Pozn.: V praxi to bývá tak, že když už se výsledky počítání ukládají do databáze, používá se pro každý přístup samostatný řádek. Neeviduje se jen počet přístupů, ale i další věci, jako například IP adresa z níž byl přístup proveden, použitý prohlížeč a tak dále. Je jasné, že pak by se použil INSERT, ne UPDATE.

Použití UPDATE není ve skriptech tak časté jako SELECT nebo INSERT. Kontrolujte data a dávejte si pozor, zda aktualizujete právě ty řádky, které chcete skutečně měnit. A ještě jedna přátelská rada na závěr: Jestliže ladíte kód hojně využívající UPDATE, ušetří Vám spoustu času, když budete mít k dispozici zálohu databáze ;-)