Naše stránky můžeme doplnit různými informacemi, které nejsou na první pohled vidět, ale o to zajímavější informace mohou poskytovat.
14.10.2004 15:00 | Pavel Kácha | přečteno 22857×
Pokud čtete tento seriál pravdidelně, jistě si vzpomenete na první díl, ve kterém jsme mluvili o kódování stránek (o znakových sadách) a už tehdy jsme se setkali s prvními metadaty. Právě pomocí metadat jsme nastavovali, jaká znaková sada je použita na našich stránkách.
Meta data zapisujeme pomocí elementu <meta>, který smíme vložit jen do hlavičky dokumentu. <meta> je nepárový element, takže ukončovací tag nemá cenu používat. Ono by to ani pořádně nešlo, protože pokud byste se pokusili tento (stejně jako jakýkoli jiný) nepárový element ukončit, vedlo by to k chybě a vaše stránka by neprošla validátorem.
Nyní se blíže podíváme na povolené atributy a uvedeme si několik příkladů. Metadata jsou údaje ve formátu atribut - hodnota. Jméno "atributu" můžeme definovat pomocí atributu name="". Povolené hodnoty nejsou definovány, takže můžete jako název použít prakticky libovolný řetězec.
Stejný význam jako name="" má i http-equiv="". Jediný rozdíl je v tom, že http servery používají metadata definovaná pomocí http-equiv="" při sestavování odpovědi (požadované stránky) na požadavek klienta.
Atributenm content="" určujeme hodnotu, kterou mají metadata předávat. Jejím obsahem může být opět libovolný řetězec, protože specifikace nejmenuje žádné nepovolené znaky.
Další užitečný atribut je schema="", kterým definujeme nějaké dodatečné informace k právě definovaným datům. Můžete tak určit doplňující informace o definovaných datech. Pokud v metadatech uvádíte nějaké datum, můžete pomocí schema="" určit, v jakém formátu je datum zapsaná.
Atributem lang="" mnůžete definovat jazyk, kterým jsou data zapsaná. Hodí se to třeba pro případ, kdy v metadatech uvádíte své jméno a nechcete, aby ho čtečka zkomolila. :) Čtečka by potom měla vyslovit vaše jméno správně, podle výslovnosti jaká je ve vámi určeném jazyce běžná.
Můžete použít i atribut dir="", kterým určíte, jakým směrem se mají metadata číst.
Pokud chcete někam na své stránce napsat, kdo je jejím autorem, ale nechcete, aby se to objevilo někde v textu zobrazeném na stránce, jsou metadata tou pravou volbou. Stačí jen napsat tento řádek do hlavička dokumentu (samozřejmě také musíte adekvátně změnit jméno).
Velice podobně můžete určit i vlastníka stránky:
Na stránku si můžete velice jednoduše zadat copyright
Pozn.: Asi bych měl ještě vysvětlit konstrukci ©
. Jde o tvz. HTML entitu,
tj. speciální část kódu, začínající na &
a končící ;
.
Podle toho, jaký řetězec zapíšete mezi tyto dva znaky se do textu vloží místo nich
speciální znaky, které nahrazují. V tomto konkrétním příkladě se nahradí html-entita
za znak ©.
Můžete si nastavit klíčová slova, na která má být ve výsledcích vyhledávání právě Vaše stránka.
Můžete si také definovat popisek, který bude stručně charakterizovat, o čem jsou vaše stránky.
Pokud nechcete svoji stránku indexovat ve vyhledávači použijte toto:
Pomocí hlaviček můžete určit zda, se má vaše stránka ukládat do cache paměti. (Existuje více typů metadat, které zabraňují kešování, ale vzhledem k tomu že, tohle má spíše užitek v dynamických stránkách, kde máte funkce na generování těchto metadat, si myslím vystčíme s tímto jedním příkladem)
Pomocí metadat můžete také návštěvníka automaticky přesměrovat. Tento kód přesměruje návštěvníka po 10 sekundách na stránky linuxsoft.cz. Protože jde o zprávu pro server, použijeme http-equiv="".
Existují i speciální metadata pro vkládání technických informací na stránky. Tyto metadata se v praxi příliš nepoužívají, proto, zde uvedu jen kde najdete další informace. [http://dublincore.org/]