Jak si při programování v PHP zorganizovat a ještě více ulehčit práci?
1.11.2004 15:00 | Petr Zajíc | přečteno 34127×
Vývoj kvalitního kódu zahrnuje rovněž umění "vyznat se sám sobě".
Mám tím na mysli vědět, co si při psaní kódu mohu dovolit, kde je nutné
být sám na sebe přísný a kde je možné si práci nějakým způsobem
ulehčit. Dnes se podíváme na některé takové metody a postupy.
Nevím, zda je to dokázáno vědecky, ale správný programátor by měl
být především líný. To mu umožní nedělat žádnou zbytečnou práci; a té
je při psaní kódu možné udělat více než dost. Kdykoli se tedy chystáte
psát
nějaký kód, měli byste se nejprve sami sebe ptát:
Většinou, zejména u jednoduchých úloh zjistíte, že nemusíte pracně
"vynalézat kolo". Jestliže ale narazíte na úlohu tak speciální, že
skutečně nenajdete podklady pro její řešení a budete to muset napsat od
nuly, mohli byste uvažovat následovně:
Pozn.: Využívání cizích kódů s sebou
samozřejmě přináší problém licencování. Měli byste se ubezpečit, že to,
co děláte je zákonné.
Je třeba si práci nějak zorganizovat. Mě se osvědčil následující postup: Zjistil jsem, že většina práce na zdrojovém kódu se dá rozdělit na dvě skupiny - na kód, který budu muset teprve pracně vymyslet a na kód, který budu psát téměř "z hlavy", protože vím, jak na to. Pokud máte "tvůrčí vlnu", nezabývejte se otrockým psaním "nudného" kódu, ale udělejte si "vycpávku". Vysvětlím na příkladu přihlašování k databázi:
<?
if (validuser($database, $user, $password))
{
//kód pro
autorizované uživatele
}
function validuser ($database, $user, $password)
{
//todo - dodělat
přihlašování
}
?>
Neboli, v dané chvíli se vůbec nemusíte zabývat vlastním kódem
funkce validuser, můžete směle pokračovat psaním dalšího kódu v těle
skriptu (označil jsem to jako "kód pro
autorizované uživatele". Kód funkce validuser může být pro Vás tak
triviální, že jej budete schopni napsat "zpaměti o půlnoci" a můžete se
věnovat "více tvůrčí" práci ve zbytku skriptu. Je samozřejmě důležité
poznamenat si někam, že se kus kódu musí dopsat, jinak na to
pravděpodobně
zapomenete.
Pozn.: Jelikož v kódu PHP nezáleží, kde
je ve skriptu funkce umístěna, může být třeba i za místem, z něhož je
volána. Zde popsanému přístupu to zcela vyhovuje, lidé odkojení jazyky
typu Pascalu to asi moc mít rádi nebudou.
Toto samozřejmě není jediný možný ani jediný správný postup. Ale
pokud máte někdy náladu na "hardcore" programování a jindy ne, může to
pro Vás být to pravé. Další možné postupy jsou třeba "podle předem
stanoveného plánu" a "jak mě napadne". Ovšem, zejména poslední příklad
většinou nevede ke kýženému cíli ;-))
I při sebelepší práci se Vám občas stane, že dojdete k názoru, že
určitá předchozí verze kódu je lepší než ta současná. Jenomže ji už
nemáte k dispozici. Aby se to nestávalo, existují nástroje pro správu
zdrojového kódu (třeba cvs nebo
subversion). Fungují tak,
že vytvoří "úložiště" kódu (tzv. repository) a vývojář může kód z
úložiště načíst, pracovat na něm a pak jej uložit zpět. Úložiště může
být přístupné více vývojářům, může být umístěno na síti a sleduje
veškeré změny v kódu, které byly provedeny "venku" mezi načtením a
uložením aktuální verze. Úložiště je schopno pracovat s libovolnými
textovými soubory (jako jsou třeba zdrojové kódy PHP) a rovněž s
binárními daty a není vázáno na
žádný konkrétní programovací jazyk.
V případě, že dva nebo více vývojářů změní stejný soubor, existují v
těchto nástrojích "správci konfliktů", kteří vám pomohou sladit změny
provedené více uživateli. Úložiště mohou být rovněž přístupné jako
webové služby a tak máte ke svým zdrojovým kódů přístup prakticky
odkudkoli. Většina lidí si myslí, že zavést nástroje pro
správu kódu ma význam až v momentě, kdy na projektu pracuje více
vývojářů, ale když se nad tím zamyslíte, není to tak. I když pracujete
sami, může se Vám hodit
odpověď na otázky typu:
Můžete se vrátit k libovolné uložené verzi dokumentu a můžete dělat
celou řadu dalších věcí. Můžete dokonce smazat soubor z pracovní kopie
s tím, že úložiště si jej bude pamatovat.
Někdy Vám může "zachránit život" skutečnost, že máte úložiště kódu
přístupné přes prohlížeč nebo umístěné mimo vaše "obvyklé stanoviště".
Je to samozřejmě otázka zabezpečení, ale docela se může hodit možnost
mít své zdrojové kódy kdykoliv k dispozici. Kolegovi někdo nedávno
ukradl notebook... a i když to samozřejmě BYL problém, nepřišel díky
umístění kódu v repository alespoň o podstatnou část své práce.
Pozn.: Uznávám, že u PHP není tato
otázka
tak palčivá. Obvykle si můžete zdrojové kódy PHP postahovat z běžícího
webu, když není jiná možnost. To u kompilovaných jazyků samozřejmě
nejde.
V dalším díle našeho seriálu se zaměříme na některé způsoby, jimiž můžete části svého kódu ladit. Těšte se, budeme si "hrát" s kódem z tohoto seriálu, v němž jste objevili chybu!