Začneme takovým, v minulých dílech slibovaným, referenčním přehledem základních funkcí, které využijeme při práci se skalárními daty. Nejprve funkce pro práci s čísly:

abs()

Vrací absolutní hodnotu argumentu (nebo proměnné $_).

atan2()

Vrací arkustangens v intervalu od Pí do Pí.

sin()

Vrací sinus hodnoty argumentu vyjádřený v radiánech.

cos()

Funkce, která vrací kosinus argumentu v radiánech.

exp()

Vrací základ přirozených algoritmů (logaritmus o základu e), který je umocněný na určité číslo.

hex()

Jako argument přijme číslo v hexadecimálním tvaru (tzn. v šestnáctkové číselné soustavě) a vrací číslo v soustavě desítkové.

int()

Tato funkce vrací z čísla část, která je integer - vlastně to znamená, že se z čísla odtrhne desetinná část (i když lze zadat např. zlomek).

log()

Vrací logaritmus o základu e argumentu.

oct()

Jako argument přijme číslo v oktalovém tvaru a vrátí číslo ve desítkovém tvaru.

rand()

Vrátí pseudo-náhodné číslo mezi 0 a hodnotou argumentu. Pokud argument není funkci zadán, tak je pseudo-náhodné číslo vybráno z intervalu od 0 (včetně) do 1 (ne včetně).

srand()

Nastaví "náhodnou hodnotu" pro generování pseudo-náhodných čísel funkcí rand() - stručně řečeno aktivuje náhodnost pro funkci rand(), která by jinak generovala pořád ta samá čísla. Pokud není zadán argument, použije se jako argument funkce time().

sqrt()

Vrací odmocninu z argumentu - argument by neměl být záporný.

A nyní přikročíme k funkcím, které využijeme při práci s textovými řetězci.

chop()

Funkce odřízne ze zadaného řetězce znak konce řádku a vrátí řetězec bez těchto znaků.

chomp()

Odřízne znak nového řádku pouze z konce tohoto řetězce.

chr()

Vrací znak vyjádřený určitým číslem v tabulce ASCII.

crypt()

Zašifruje řetězec podle unixové funkce crypt() (man 3 crypt). Jako první argument se zadává řetězec k zašifrování a jako druhý parametr sůl, podle které se řetězec zašifruje.

lc()

Převede všechna velká písmena na malá ze zadaného řetězce.

uc()

Převede všechna malá písmena na velká ze zadaného řetězce.

lcfirst()

Vrací řetězec, kde je zmenšený pouze první znak.

ucfirst

Vrací řetězec, kde je zvětšený pouze první znak.

lenght()

Vrátí délku řetězce v bajtech.

ord()

Funkce vrátí číselnou hodnotu podle ASCII tabulky prvního znaku v zadaném řetězci.

substr()

Vrací jakýsi podřetězec ze zadaného řetězce jakožto prvního argumentu (pozn. podřetězec se může rovnat řetězci asi jako podprostory v algebře). Druhý argument je offset, na jakém znaku řetězce bude podřetězec začínat. Pokud je offset záporný, počítáme začínající znak od konce řetězce. A posledním argumentem je délka podřetězce. Pokud tento argument chybí, tak podřetězec bude obsahovat znaky od offsetu do konce řetězce.

printf()

Vypíše zformátovaný řetězec do tzv. filehandelu (STDOUT, STDIN, apod.). Pokud tento parametr není zadán, tak se řetězec implicitně vypíše na STDOUT. Používá se spíše ve speciálních případech (většinou pro formátování čísel), ale zase ji nelze použít všude a v těchto případech je potřeba sáhnout po funkci print() (kterou ani v tomto referenčním přehledu neuvádím). Takže pokud budeme chtít např. vytisknout na stadnardní výstup proměnnou $var zaokrouhlenou (opravdu zaokrouhlenou - tzn. že nejsou pouze odříznutá příslušná desetinná místa) hodnotu na 3 desetinná místa, tak bychom to provedli takto:

Pokud bychom například chtěli úplně odříznout z proměnné $var desetinnou část, vypadalo by to takto:

Obecný zápis formátu, který funkce printf() (stejně tak sprintf()) přijímá, vypadá takto %x.yz, kde x a y jsou nepovinné parametry. Parametr x udává počet znaků, které by hodnota proměnné ve výsledném řetězci měla obsahovat. Parametr y pak udává počet desetinných míst. Nakonec parametr udává typ hodnoty - výčet možných hodnot představuje následující seznam.

c - znak
d - celé číslo v desitkové soustavě
e - exponenciální formát desetinných čísel
f - klasický (pevný) formát desetinných čísel
g - kompaktní formát desetinných čísel
ld - dlouhé celé číslo v desítkové soustavě
lo - dlouhé celé číslo v osmičkové soustavě
lx - dlouhé celé číslo v šestnáctkové soustavě
lu - kladné dlouhé celé číslo v desítkové soustavě
o - šestnáctkové celé číslo
s - řetězec
u - kladné číslo v desítkové soustavě
x - celé číslo v šestnáctkové soustavě
X - celé číslo v šestnáctkové soustavě s velkými písmeny

Jsou to vlastně formátovací kódy převzaté z jazyka C. Pokud byste potřebovali některé další informace o těchto kódech, najdete je v manuálové stránce perfunc (man perlfunc).

Samozřejmě lze s jedním voláním funkce printf() tisknout i více proměnných - ukáži na příkladě:

sprintf()

Funkce vrací formátovaný řetězec podle konvence funkce printf(), takže se hodí spíše pro vkládání zformátovaných proměnných do jiných výrazů.

V závěru si doplníme nějaké informace k operátorům. Nezmínili jsme totiž ještě velmi důležité logické (nebo také booleanovské) operátory, které své operandy vyhodnocují podle logických pravidel. Tyto operátory známe prakticky tři a to AND, OR a NOT a jejich znakové ekvivalenty && pro AND, || pro OR a ! pro NOT. Platí tedy, že:

x AND y vrací hodnotu TRUE v případě, že obě hodnoty jsou vyhodnoceny jako TRUE.
x OR y vrací hodnotu TRUE v případě, že alespoň jedna hodnota je vyhodnocena jako TRUE.
NOT x vrací TRUE jen v případě, že hodnota x je vyhodnocena jako FALSE a naopak. <\p>

Dále existují tzv. bitové operátory <<, >>, &, | a logická bitová funkce XOR (xor a ^), které se však obecně příliš nepoužívají. Bližší informace o nich naleznete v manuálové stránce perlop - man perlop.