Dnešní díl odhalí další příkazy pro řízení provádění skriptů - cykly.
9.12.2004 15:00 | Josef "jose" Kadlec | přečteno 9450×
Cykly slouží v případě, že potřebujete nějaký blok opakovat do doby, než bude splněna určitá podmínka nebo proběhne vámi daný počet iterací.
První formou cyklu je příkaz while a jeho modifikace. Nejjednodušší zápis tohoto cyklu
vypadá takto:
while (pravdivostni_vyraz)
{
prikaz1;
prikaz2;
...
}
Nejprve se tedy vyhodnotí pravdivostní výraz a pokud je vyhodnocen jako pravda (true), tak se provedou příkazy v bloku, který patří danému cyklu. Po projití celého bloku se vyhodnotí pravdivostní výraz znovu a podle výsledku se buď provede další iterace (v případě true) a nebo se neprovede a celý blok se přeskočí a průběh kódu bude pokračovat až za tímto blokem (v případě false). Uveďme si konkrétnější příklad:
while ($input ne "syrup")
{
print "Zadejte správné heslo:";
$input = <STDIN>;
chomp ($input);
}
Po spuštění skriptu budete dotázáni na heslo a na toto heslo budete dotazováni do doby, než zadáte správné heslo "syrup". Všimněte si, že pro práci se standardním vstupem se používá zápis <STDIN>.
Pokud budeme chtít provést příkazy v případě, že pravděpodobnostní výraz bude vyhodnocen jako
nepravda (false), můžeme použít příkaz until. Obecný zápis by vypadal takto:
until (pravdivostni_vyraz)
{
prikaz1;
prikaz2;
...
}
Další formou cyklů je struktura zápisu, kdy je vyhodnocení pravděpodobnostního výrazu prováděné na konci bloku - tzn. že blok proběhne minimálně jednou. Obecný zápis by vypadal takto:
do
{
prikaz1;
prikaz2;
...
} while (pravdivostni_vyraz)
Využívá se tedy kromě samotného příkazu while ještě příkaz do. Analogicky
bychom použili příkaz until. Ukážeme si na příkladě:
$pokus = 0;
do
{
$pokus++;
print $pokus;
print "Zadejte správné
heslo:";
$input = <STDIN>;
chomp ($input);
} until ($pokus == 5 || $input eq "syrup");
Toto je jakási "vylepšená" verze našeho skriptu, který jsem uvedl výše a dělá úplně to samé, pouze s tím rozdílem, že omezuje zadávání hesla na pět pokusů. Jinak tento příklad slouží pouze jako názorná ukázka fungování cyklů a nemá v této podobě praktického využití.
Při tvorbě iterací lze dále využít příkaz for a jeho modifikaci foreach
pro práci s elementy seznamu, jakožto datové struktury. Obecný zápis by vypadal takto:
for (pocatecni_hodnota; pravdivostni_vyraz; zmena_hodnoty)
{
prikaz1;
prikaz2;
...
}
Iterace budou probíhat do doby než bude splněno pravdivostní vyhodnocení, kde první hodnota, která bude testována je první argument a jeho změna po každém průchodu je argument třetí. Argumenty jsou odděleny středníky. Pokud potřebujeme více výchozích hodnot nebo změn, lze je oddělit čárkami. Lepší bude ukázat si příklad:
for ($i=1; $i<=10; $i++)
{
print "Probíhá cyklus:
$i\n";
}
Tímto jsme vytvořili skript, který vytvoří deset iterací - tzn. tělo skriptu proběhne desetkrát. Nekonečný cyklus by mohl vypadat takto:
for (;;)
{
print "Probíhá cyklus:
$i\n";
}
Již zmíněný příkaz foreach je výhodný tím, že mu nemusíte dodávat informace o počtu
iterací (tzn. argumenty příkazu for), ale příkaz si je určí sám - např. z počtu prvků
pole. Kdybychom chtěli napodobit příklad skriptu s příkazem for, vypadalo by to takto:
foreach $i (1
.. 10)
{
print "Probíhá cyklus:
$i\n";
}
Zápis "1 .. 10" charakterizuje vlastně pole, kde je deset prvků, které představují posloupnost čísel od 1 do 10. I když jsme pole ještě neprobírali, ukážeme si ten samý příklad s polem:
@pole = (1,2,3,4,5,6,7,8,9,10)
foreach $i (@pole)
{
print "Probíhá cyklus:
$i\n";
}
Dále se podíváme na některé dodatkové a často potřebné příkazy k cyklům. Pokud budete chtít
"násilně" ukončit cyklus, i když ještě neproběhly všechny iterace, uděláte to příkazem
last.
Pokud budete chtít ukončit aktuální (tzn. právě probíhající) cyklus, provedeme to příkazem
next. Bude se pokračovat následující iterací.
Příkaz redo zase zopakuje aktuální cyklus - bez vyhodnocení pravdivostního výrazu nebo
bez inkrementace počítadla iterací.