Java (10) - Kontejnery I.

Kontejnery (v Javě obvykle nazývané "kolekce") jsou objekty, které nám umožňují snadno a efektivně spravovat variabilní hromadná data. Dají se s nimi dělat úžasné věci.

23.3.2005 15:00 | Lukáš Jelínek | přečteno 75551×

Úvod do problematiky

Proč kontejnery

Pole, s nimiž jsme se seznámili v předchozích kapitolách, mají několik zásadních nevýhod. Nemohou měnit svoji velikost (mají předem daný počet prvků), lze k nim přistupovat jen podle číselného indexu, řazení prvků se musí provádět externě a explicitně, k manipulacím s poli nelze přidávat vedlejší efekty (které se někdy hodí). Proto už hodně dávno vzniklo něco, čemu se obecně říká kontejnery.

Kontejner je datový objekt, obsahující "v sobě" nějaké další objekty, ke kterým lze různým způsobem přistupovat a pracovat s nimi. Podle způsobů uložení dat a práce s nimi rozlišujeme různé druhy kontejnerů a při jejich použití si vždy vybereme ten, který se pro daný případ nejlépe hodí.

V Javě se kontejnerům většinou říká kolekce (proto budu v dalším textu používat i tento termín), jejich chování se částečně podobá kontejnerům, které programátoři v C++ znají z knihovny STL. S javovskými kolekcemi se však pracuje trochu odlišně - dá se říci názorněji, avšak za cenu většího množství napsaného kódu.

The Collections Framework

Pod tímto názvem (dále budu používat "CF") se skrývá celý systém rozhraní a tříd, které bezprostředně souvisí s kolekcemi. Naprostou většinu z nich najdeme v balíku java.util (na jiné umístění včas upozorním). Důležitým faktem je, že v Javě 5.0 (tj. od JDK 1.5.0) došlo v CF k významným změnám (které CF částečně posunuly směrem k STL). Všechna další vysvětlení a příklady se budou týkat JDK verze 1.4.2, změny provedené ve verzi 1.5.0 uvedu na závěr.

Práce s kolekcemi se rozhodně neomezuje jen na knihovnu CF, právě naopak. S výhodou si můžeme vytvářet vlastní kontejnery a implementovat např. různé vedlejší efekty operací, vlastní způsob uložení dat (když to hodně přeženu, kontejner lze třeba i přímo napojit na databázi), přidávat své vlastní operace atd. Kdo si dobře zažije práci s hotovými objekty, sám přijde na to, co mu případně chybí.

Důležité pojmy

I když není dobré přehánět to se suchou teorií, zde se jí (v zájmu dobrého pochopení funkce jednotlivých kontejnerů) težko vyhneme. Ale nebude jí mnoho...

Iterátor je prostředek zajišťující sekvenční přístup k datům. Pracuje krokově, v každém dalším poskytne přístup k dalšímu prvku. Používá se tehdy, když potřebujeme postupně pracovat s jednotlivými prvky a buď nezáleží na pořadí, nebo pořadí vyplývá z vlastností kolekce, nad níž iterátor pracuje. Potřebujeme-li pracovat s prvky právě tímto způsobem (např. z každého něco přečíst), měli bychom vždy používat iterátory, protože bývají implementovány tak, aby to pro uvedené použití bylo nejrychlejší.

Porovnatelnost objektů je důležitá vlastnost, kterou potřebujeme pro uložení do některých kontejnerů. Je to tehdy, když se objekty uspořádávají v přirozeném pořadí (v základním způsobu uspořádání). Zjišťuje se, zda jsou objekty sobě rovny, nebo je jeden z nich "větší" či "menší" než druhý (u číselných hodnot je význam jasný; ostatní datové objekty mohou mít porovnatelnost implementovánu prakticky libovolným způsobem). V Javě je porovnatelnost zaručena tím, že třída implementuje rozhraní Comparable (obsahuje jedinou metodu compareTo()).

Většina standardních tříd rozhraní Comparable neimplementuje - ani tam není vše ztraceno. Můžeme totiž vytvořit tzv. komparátor (rozhraní Comparator), který lze použít neomezeně, s libovolnými objekty (záleží pouze na jeho implementaci). Komparátor zajišťuje úplné uspořádání objektů (pomocí operací porovnání a testu rovnosti), můžeme ho použít jak při explicitním řazení prvků, tak ho předat některým kolekcím pro použití k vnitřnímu uspořádání.

Volba vhodného kontejneru

I když u každého typu kontejneru vždy vysvětlím, k čemu se daný typ hodí, obecný úvod udělám ihned. Máme totiž k dispozici širokou škálu kolekcí v různých kategoriích a správná volba je důležitá z hlediska dobré funkce programu a jeho rychlosti. Obvykle posuzujeme tato hlediska:

Poznámky pro programátory v C++

Tvůrci Javy říkají, že zatímco v STL jsou středobodem iterátory, v javovských kolekcích jsou podružnou záležitostí - v řadě případů se obejdeme bez nich. Skutečně, u spousty použití kontejnerů v Javě o iterátory ani nezavadíme. Dostaneme se k tomu později v příkladech.

Příjemnou věcí je naopak fakt, že narozdíl od STL se javovské kolekce chovají na všech platformách stejně (jako většina věcí v Javě). Další podstatný rozdíl je ten, že v Javě se obecně nevyskytují (až na malé výjimky), narozdíl od C++, přetížené operátory - to platí i pro kontejnery a s nimi spojené iterátory. Pracujeme s nimi prostřednictvím volání různých metod.

Základy práce s kolekcemi

Jednoduchý příklad

Než se pustíme do postupného poznávání světa The Collections Framework, bude dobré si nejprve ukázat, co to vlastně umí. Jako příklad jsem zvolil práci se třídou Vector, která byla jednou z prvních implementací kontejnerů (ještě před vznikem CF) a představuje vlastně pole s proměnnou velikostí:

Vector v = new Vector();  // vytvoří instanci s výchozími parametry

v.add("abcd");            // vloží textový řetězec
v.add(new Integer(6));    // vloží celé číslo
v.add(1, "efgh");         // vloží textový řetězec na pozici 1

System.out.println("Na pozici 1 je: " + v.elementAt(1));

System.out.println("Obsah vektoru:");
Iterator it = v.iterator();
while (it.hasNext()) {            // opakuj, dokud jsou položky
  System.out.println(it.next());  // tisk další položky
}

v.clear();      // smazání obsahu

V uvedeném příkladě se vytvoří instance třídy Vector s výchozími parametry. Pak do něj přidáme tři objekty: řetězec (přidá se na konec), celé číslo (opět na konec) a znovu řetězec (vloží se na pozici 1, data od této pozice se tím posunou). Indexy se (stejně jako u polí) číslují od nuly. Pokud chceme vložit primitivní datový objekt, musíme použít "zapouzdřující" referenční typ - v tomto případě pro int použijeme typ Integer.

Na dalším řádku je vidět přímý přístup k prvku přes jeho index. Metoda elementAt pracuje obdobně jako operátor hranatých závorek u polí - a to včetně toho, že se při přístupu mimo platný rozsah vyvolá výjimka ArrayIndexOutOfBoundsException. Co se naopak liší, je vrácený typ. U polí jsme zvyklí na to, že máme vždy hodnotu toho typu, jakého je pole. U kolekcí tomu tak není, prvky se vrací jako typ Object a o správné přetypování se musíme postarat sami. Ve výše uvedeném případě na tom nezáleží, neboť se stejně vše převede na řetězec.

Pak tu máme ukázku práce s iterátorem. Ten získáme obecně metodou iterator() a pracujeme s ním pomocí dvojice metod hasNext() (zjistí, zda jsou k dispozici další položky) a next() (vrátí následující položku). Prvky jsou opět v podobě referencí na Object. Závěrečné volání vymaže obsah celého vektoru (odstraní všechny položky).

Výše uvedený příklad a další podobný (složitější) najdete i s komentáři v ukázkovém zdrojovém souboru ContainerExample.java, který si můžete stáhnout a zkompilovat. Pozn.: Pokud budete zkoušet kompilovat na Javě 5.0 (JDK 1.5.x), kompilátor vypíše varování. Nedělejte si s ním starosti, brzy si řekneme, proč to dělá.

Podrobnější seznámení s kolekcemi

Doufám, že jsem vás tímto nezáživným, obecným a téměř ryze teoretickým úvodem do světa javovských kontejnerů neznechutil natolik, že byste o ně ztratili zájem. Byla by to škoda, příště totiž přijde řada na jednotlivé kategorie a konkrétní implementace kolekcí - jak pracují, co umí a neumí, k čemu se hodí a jak je správně použít.

Online verze článku: http://www.linuxsoft.cz/article.php?id_article=735