Po minulém obecném úvodu do světa kolekcí se podíváme na jednotlivá rozhraní
a implementace. Správný výběr je důležitý pro tvorbu rychlých a úsporných programů.
6.4.2005 15:00 | Lukáš Jelínek | přečteno 79515×
Jak jsem říkal už minule, namísto práce s implementačními objekty je vhodné při práci používat rozhraní. Systém kolekcí je na rozhraní založen, existuje jich zde celá hierarchie a my můžeme pracovat na té úrovni, která nám nejlépe vyhovuje (resp. na té nejvyšší použitelné).
Máme dvě základní množiny kontejnerů, každá z nich vychází z jednoho rozhraní.
První z nich jsou běžné (normální) kolekce odvozené od rozhraní Collection
,
do druhé kategorie patří kolekce asociativní ("mapované", obsahující dvojice
klíč-hodnota) implementující rozhraní Map
.
Typickým znakem "normálních" kolekcí je to, že pracujeme s jednoduchými prvky (prvek je jeden objekt). Vnitřní implementace kontejneru může být jakákoli a liší se podle toho, k čemu je tento kontejner určen.
V rámci CF rozeznáváme dvě skupiny těchto kolekcí - množiny a seznamy (sekvence). Podívejme se na ně blíže:
Set
) - každý prvek může být v kontejneru pouze jednou.
Není zde obdoba kontejneru multiset (s možností vícenásobné přítomnosti
téhož prvku) známého z STL v C++. Prvek obecně nemá určenu žádnou
polohu v množině, na základě které by k němu bylo možné přistupovat.
Zvláštním případem je podrozhraní SortedSet
, což je seřazená množina.
List
) - prvek může být v kontejneru vícekrát a má určenu
jednoznačnou polohu (index).
Často jsme v situaci, kdy potřebujeme k datům přistupovat ne podle číselného indexu, ale podle nějakého obecného klíče. Asociativní kolekce obsahují prvky jakožto dvojice klíč-hodnota, kdy každý člen této dvojice může být libovolného referenčního typu.
Obdobně jako u množin, ani zde nemáme něco jako multimap z STL. Ke každému
klíči může příslušet nejvýše jedna hodnota. Další shodná vlastnost
s rozhraním Set
je existence seřazené varianty - je to rozhraní
SortedMap
.
Nyní přichází čas na bližší seznámení s různými implementací kolekcí. Každá se hodí pro určitý způsob použití.
HashSet
- množina s hešovací tabulkou
Třída HashSet
používá pro ukládání dat hešovací tabulku. Práce je velice
rychlá (většina operací probíhá v konstatním čase), nezaručuje ale pořadí
prvků. Prázdné reference jsou povoleny.
HashSet
můžeme použít prakticky vždy, kdy nepotřebujeme pracovat s prvky
v konkrétním pořadí (tj. ve většině případů).
Pro optimální výkon je důležité správně zvolit výchozí kapacitu kontejneru - příliš velká způsobuje zbytečnou alokaci paměti a navíc i pomalejší sekvenční přístup (přes iterátor). Proto je dobré před použitím promyslet, kolik prvků se zde bude obvykle vyskytovat a podle toho kontejner nadimenzovat (výchozí kapacita je 101 prvků).
Set s = new HashSet(); // vytvoření nové množiny s.add(new Integer(15)); // vložíme postupně 3 prvky s.add(new Integer(-2)); s.add(new Integer(123)); s.add(null); // vložíme null - je to povoleno s.add(new Integer(-2)); // -2 už v množině je, podruhé se nevloží System.out.println(s.size()); // vypíše počet prvků, tedy 4 (včetně hodnoty null)
TreeSet
- množina se stromovou strukturou
Pro práci se seřazenými prvky použijeme třídu TreeSet
. Protože je to seřazená
množina, implementuje rozhraní SortedSet
. Většina operací se provádí
v logaritmickém čase.
Okruh použití TreeSet
je vymezen potřebou seřazené množiny. Pokud vkládané
prvky neimplementují rozhraní Comparable
, musíme pro ně definovat komparátor
(tj. implementovat rozhraní Comparator
) a předat ho konstruktoru objektu
TreeSet
.
SortedSet s = new TreeSet(); // vytvoření množiny s.add(new Double(12.3)); // vložíme 3 prvky s.add(new Double(100.456)); s.add(new Double(-0.001)); System.out.println("První prvek je: " + s.first()); // vypíše první prvek Iterator it = s.iterator(); // iterujeme přes všechny prvky while (it.hasNext()) { // budou se vypisovat ve vzestupném pořadí System.out.println(it.next()); }
ArrayList
- pole proměnné velikosti
Podobně jako minule zmíněná třída Vector
(o ní ještě bude řeč) poskytuje
i tato třída implementaci pole o proměnné délce. Přístup přes index je
v konstatním čase, přidávání na začátek nebo modifikace uvnitř posloupnosti
v čase lineárním.
ArrayList
použijeme ve všech případech, kde bychom jinak použili běžné pole a
potřebujeme měnit délku. Výjimkou jsou případy, kdy velmi často dochází
k přidávání prvků na začátek nebo provádět změny uvnitř seznamu - tam
se ArrayList
nehodí.
Následující příklad ukazuje podobnost práce s polem a s kontejnerem typu
ArrayList
, a samozřejmě výhodu použití kontejneru:
String sa[] = new String[3]; // vytvoření pole pro 3 položky sa[0] = ""; // vložíme do něj prvky sa[1] = "abcd"; sa[2] = "123w"; // tady končíme - pole nejde zvětsit List l = new ArrayList(3); // vytvoření seznamu pro 3 položky l.add(0, ""); // vložení prvků l.add(1, "abcd"); l.add(2, "123w"); // přidání dalších prvků - 1. varianta (vhodná pro přidání více prvků) l.ensureCapacity(5); // zvětšíme kapacitu seznamu (zde na 5) l.add(3, "tohle JDE"); // přidáme prvek l.add(4, "pokračujeme"); // přidáme prvek... // přidání dalších prvků - 2. varianta (vhodná pro jednotlivé prvky) l.add("tohle také JDE"); // přidáme prvek l.add("pokračujeme"); // přidáme prvek...
LinkedList
- spojový seznam
Třída LinkedList
představuje dobře známý spojový seznam prvků. Co to znamená,
lze snadno domyslet. Přístup podle indexové pozice je v lineárním čase,
zatímco přidávání a mazání probíhá konstantní rychlostí.
Doména použití třídy LinkedList
je omezena na případy s častými modifikacemi
na jiných místech, než je konec seznamu.
Opět připomínám, i přes snadný přístup přes index prvků je při sekvenčním přístupu obecně mnohem efektivnější používat iterátory (pro tuto třídu to platí dvojnásob).
HashMap
- asocitativní kontejner s hešovací tabulkou
Obdoba HashSet
pro asociativní přístup k hodnotám. Pro rychlost i paměťovou
náročnost platí to, co bylo řečeno u třídy HashSet
. Prázdné (null
) klíče
a hodnoty jsou povoleny.
Použijeme prakticky ve všech případech, kdy nepotřebujeme seřazené klíče. Viz následující příklad s příponami a MIME typy dat:
Map m = new HashMap(); // vytvoří se asociativní kontejner m.put("txt", "text/plain"); // vložení dvojic klíč-hodnota m.put("html", "text/html"); m.put("jpg", "image/jpeg"); m.put("mpg", "video/mpeg"); // nyní pomocí klíče přistupujeme k hodnotám System.out.println("Přípona .jpg má typ: " + m.get("jpg")); // vypíše "image/jpeg" System.out.println("Přípona .gif má typ: " + m.get("gif")); // vypíše "null" (nebylo nalezeno)
TreeMap
- asocitativní kontejner se stromovou strukturou
Opět obdoba - tentokrát TreeSet
. Oproti HashMap
přináší seřazení klíčů.
Používá se při nutnosti mít seřazené klíče. Samozřejmostí je splnění
podmínek pro porovnatelnost klíčů (viz HashSet
).
Jsou určité případy, kdy nám žádná z výše uvedených implementací nevyhoví. Proto máme k dispozici ještě další implementace, s jejichž pomocí můžeme dosáhnout požadovaných cílů. Podívejme se na některé z nich:
LinkedHashSet
- zřetězená množina s hešovací tabulkou
Kompromis mezi HashSet
a TreeSet
, má zaručené pořadí prvků při rychlosti
řádově stejné jako HashSet
. Prvky jsou uloženy v pořadí, v jakém se vkládají,
pokud ovšem nedojde k vícenásobnému vložení téhož prvku (prvek se znovu nevkládá,
zůstane na původní pozici). Je třeba si uvědomit, že
i když je zaručeno pořadí, nejedná se o seřazenou množinu a třída tedy
neimplementuje rozhraní SortedSet
.
LinkedHashMap
- zřetězený asociativní kontejner s hešovací tabulkou
Obdoba LinkedHashSet
pro asociativní kontejner. Platí to, co bylo řečeno
u LinkedHashSet
. Tato třída se hodí pro tvrobu různých pamětí s omezenou
asociativitou (LRU apod.).
K další příkladům speciálních implementací se dostaneme při seznámení se změnami CF v Javě 5.0.
Již před vznikem CF existovaly v Javě určité implementace kontejnerů. Protože zde přetrvávají i nadále, není od věci je také trochu prozkoumat.
Vector
- pole proměnné velikosti
Chování třídy Vector
je prakticky shodné s třídou ArrayList
s drobnými
rozdíly. Vector
má některé metody navíc (např. hledání od určitého indexu),
lze mu stanovit přírůstek kapacity a je synchronizovaný (viz dále).
V běžných případech dnes nemáme důvod používat Vector
namísto třídy ArrayList
.
Hashtable
- hešovací tabulka
Chování obdobné jako u třídy HashMap
, nepovoluje však prázdné klíče ani
hodnoty a má synchronizaci.
Existuje více způsobů, jak měnit vlastnosti instancí nějakých objektových tříd - lze to udělat např. parametry v konstruktoru nebo použitím tzv. wrapperů, což jsou objekty, které se "předřadí" před původní objekty, převezmou navenek jejich chování a přidají, odeberou či změní právě to, co je třeba. Pro změnu chování kontejnerů tu takové wrappery máme.
Všechny standardní implementace kolekcí jsou bez synchronizace vícenásobného přístupu k objektu, takže se ve vícevláknovém prostředí může stát, že k témuž objektu přistupuje více vláken současně a dojde k přečtení nekonzistentních dat nebo k poškození objektu.
Máme-li záruku, že ke kolizi nemůže dojít (program je pouze jednovláknový),
není třeba zajišťovat synchronizaci. Na tento předpoklad ale nemůžeme
prakticky nikdy spoléhat (zejména pokud píšeme opakovaně použitelný kód) a
musíme synchronizaci zajistit buď explicitně (což je pracnější, přestože
výkonnostně efektivnější) nebo použít synchronizační wrapper. Netýká se to
"starých" kontejnerů Vector
a Hashtable
, ty mají
synchronizaci již v sobě.
Wrapper funguje prostě tak, že příslušné statické metodě z třídy
Collections
(pozor, neplést s rozhraním Collection
!)
předáme původní objekt a metoda nám vrátí wrapper k tomuto
objektu, který už pak používáme stejně jako původní objekt (zde je jasně
vidět, jak se hodí pracovat s rozhraním namísto konkrétní implementace).
Více ukáže příklad:
// typický příklad - nepotřebujeme nesynchronizovanou instanci List l = Collections.synchronizedList(new LinkedList()); // pro speciální použití - zachovává přístup k původní instanci SortedSet s1 = new TreeSet(); SortedSet s2 = Collections.synchronizedSortedSet(s1);
Někdy je třeba zakázat jakékoliv změny v kontejneru. Nejčastěji tehdy, když z nějakého uceleného systému (který se stará o přípravu dat) předáváme někam ven referenci na kontejner a nechceme, aby ho někdo zvenku měnil.
Způsob vytvoření wrapperu je obdobný jako v případě synchonizačního wrapperu,
opět je to zřejmé z příkladu. Pokus o modifikaci wrapperového kontejneru
způsobí výjimku UnsupportedOperationException
. Původní kontejner
samozřejmě lze (přes referenci na něj) i nadále měnit.
// vytvoření seznamu List lst = new ArrayList(); // příprava dat apod. // nyní se vytvoří neměnná kolekce Collection c = Collections.unmodifiableCollection(lst); // pokus o změnu - vyvolá výjimku UnsupportedOperationException c.add(new Object());
Kdo by měl zájem, může si prohlédnout a vyzkoušet praktickou ukázku použití
kontejnerů. V souboru
PhoneBook.java
najdete velice jednoduchý program, který
ukazuje práci s kolekcemi na primitivním telefonním seznamu.
V Javě 5.0 došlo u kontejnerů k poměrně významným změnám - přibyla typová bezpečnost, nová rozhraní a implementace atd. K tomu se dostaneme příště, podobně jako k algoritmům, které mohou nad kolekcemi pracovat.