Databázi již vytvořit umíme; dnes se podíváme na tvorbu tabulek. V MySQL nic, co by se nedalo pochopit.
8.4.2005 15:00 | Petr Zajíc | přečteno 62492×
Dnes si rozšíříme vědomosti o DDL. Půjdeme na to tak, že se naučíme
v MySQL vytvářet tabulky. Uvidíte, že to není až tak složité a že se to
dá docela dobře zvládnout.
V případě, že s MySQL (nebo s jakoukoli jinou databází) již nějakou dobu
pracujete, pravděpodobně jste si zvykli používat pro úlohy typu "tvorba
tabulek" nějaké grafické klienty. V případě MySQL by takovým klientem
mohl být třeba PhpMyAdmin (psali
jsme o něm). Proč byste se tedy měli učit definiční příkazy z
hlavy? Existuje pro to dost dobrých důvodů; níže uvádím ty, které mě
napadly:
Pokud jsem Vás inspiroval, čtěte dál. Pokud ne, všímejte si alespoň,
jaké příkazy váš grafický klient pro tvorbu tabulek používá a naučte se je časem. Uvidíte, že to
byla dobrá rada.
Abychom vytvořili tabulku, musíme v MySQL provést následující:
Obecná syntaxe příkazu CREATE TABLE je přitom tato:
create table [název
tabulky] ([název sloupce] [typ sloupce]...);
Za názvem typu sloupce lze uvést klauzuli NULL nebo NOT NULL, která
povoluje (zakazuje) vkládání neznámých hodnot do sloupce. Podobně lze
uvést klauzuli DEFAULT, která stanoví, jaká hodnota bude pro sloupec
výchozí. Stejně jako v případě tvorby databází, i zde můžete použít
klauzuli IF NOT EXISTS, což vypne chybové hlášení, pokud by snad
vytvářená tabulka již existovala. Následuje několik příkladů:
create table seznam (id
int);
create table knihy (nazev VARCHAR (50), rok_vydani YEAR, zakoupeno
DATETIME);
create table zamestanci (jmeno VARCHAR (20) NOT NULL, prijmeni VARCHAR
(25) NOT NULL);
V prvním případě jsme vytvořili tabulku jen s jedním sloupcem, což
není příliš typické. Ve druhém případě již byly sloupce tři a každý z
nich měl jiný datový typ. Konečně, v posledním případě bude mít tabulka
dva sloupce s tím, že jak pole jméno, tak i pole příjmení musí být
zadáno.
Pozn.:Přesněji řečeno v poli jmeno
a prijmeni nesmí být hodnota NULL (neznámo, nezadáno). Může tam ale být
prázdný řetězec.
Teď ještě jeden příklad na definici pole s výchozí hodnotou:
create table lidi
(prijmeni VARCHAR (50) NOT NULL, rok_nastupu YEAR DEFAULT 2005 NOT
NULL);
Což znamená toto: Jestliže se nevloží žádná jiná hodnota do pole
rok_nastupu, bude tam po uložení do databáze číslo 2005.
Pozn.: To je samozřejmě hodně
vykonstruovaný příklad. Daleko rozumnější by bylo použít funkci, která
bude vracet aktuální rok. MySQL však bohužel nepodporuje v klauzuli
DEFAULT funkce, pouze konstanty. Vložení aktuálního data by nicméně šlo
realizovat pomocí slouce typu timestamp.
Docela dobrou (a málo známou) vychytávkou u MySQL je možnost založit jednu tabulku kopírováním struktury tabulky jiné. Máte-li například v databázi tabulku account a chcete mít ještě tabulku account2, založíte ji rychle pomocí příkazu:
create table account2
like account;
Výsledkem bude to, že v databázi vznikne tabulka account2. Bude mít
stejnou strukturu jako tabulka account, ale bude bez dat. Úmyslně jsem
nemluvil o dalších dvou věcech, které lze při definici tabulky v MySQL
udělat - a to o specifikaci voleb pro nově vzniklou tabulku, a o
indexech. Obojí se ještě bude probírat v seriálu; nedočkavci se mohou
podívat do manuálu.
Čas od času může být nutné existující tabulku v databázi změnit. To, když se nad tím zamyslíte, může znamenat v podstatě tři věci:
MySQL přímo podporuje všechny tyto operace. Takže jednoduše můžete přidat sloupec:
alter table account add
column account_balance decimal (10,2);
můžete změnit sloupec, a to dokonce název i typ najednou:
alter table account
change column account_balance account_balance2 decimal (14,2);
a konečně, sloupec můžete nemilosrdně odstranit:
alter table account drop
column account_balance2;
Ale varování: To, že tyto operace jdou tak jednoduše provést
neznmená, že se při návrhu databáze nemusí uvažovat! Změna existující
tabulky totiž občas může přinášet zajímavé problémy. Například,
nevhodnou změnou tabulky může vaše databáze ztratit na výkonu nebo na
přehlednosti. Při změně sloupců v neprázdné
tabulce musíte být zvláště opatrní, protože změna struktury bude
mít vliv na data. Při změně typu sloupce může dojít ke ztrátě přesnosti
nebo ke ztrátě dat. Zlaté pravidlo tedy zní: Před změnou tabulky
zálohovat.
Je jedoduchý:
drop table [if exists]
table_name;
A platí o něm do značné míry to, co bylo řečeno při mazání databází:
je dosti destruktivní. Po příkazu DROP DATABASE je to druhý nejvíce
ničivý příkaz, takže pozor, ať při jeho použití nepřijdete o data,
která ještě budete potřebovat! Běžnou praxí (zejména ve webových
aplikacích) je takové příkazy do aplikace vůbec nedávat a odstraňovat
tabulky pouze prostředky mimo aplikaci.