MySQL a mocný příkaz SELECT. Alespoň tedy první z několika dílů, které jej budou rozebírat.
3.5.2005 15:00 | Petr Zajíc | přečteno 54001×
V naprosté většině aplikací, které nějak souvisejí s databázemi, je
častou činností vybírání (vracení) nějakých údajů z tabulek. To je
velmi široký pojem. Jak totiž uvidíme, všechno vybírání záznamů se děje
pomocí jediného SQL příkazu - SELECT. Protože toho SELECT musí hodně
umět, patří bezesporu k jednomu z nejsložitěších příkazů v celé škále
SQL. Ale popořadě
- nejprve trocha teorie.
Nesmíme zapomenout na to, že vracení dat z databáze se dosti liší od
manipulace s daty. Když nějaká aplikace manipuluje s daty (pomocí
INSERT, UPDATE, DELETE nebo REPLACE), odesílá do databáze data a jako
odpověď dostává jen nějaké potvrzení. Počet ovlivněných řádků, počet
varování či chyb a podobně. Jestliže ale budeme data vybírat, vrátí nám
databáze nějaký objem, balík dat.
K čemu takový balík dat použijeme? V reálné aplikaci se s ním
pracuje převážně tak, že se vrácená data zpracovávají řádek po řádku.
Proč se to dělá? K typickým scénářům patří tyto situace:
A teď něco terminologie. Balíku dat, vrácených z databáze se často
říká recordset nebo resultset. Když se sada záznamů
zpracováví po řádcích, používá se na každý řádek termín record nebo result. Protože datové typy jazyka,
v němž je aplikace napsána nemusejí přímo odpovídat datovým typům,
které zná MySQL, provede program (nebo ovladač připojení k databázi)
občas tzv. mapování datových
typů SQL na datové typy hostitelského jazyka. Každý záznam se skládá ze
sloupců a mohou existovat
nástroje, které jej zkonvertují na objekty, pole a tak dále.
Nicméně, náš seriál se zabývá databází MySQL. Budeme tedy pracovat s
výslednou množinou záznamů jen do doby, než opustí MySQL server.
Vybírání dat se děje pomocí příkazu SELECT.
Abych vám v úvodu povídání o příkazu SELECT alespoň naznačil, co
všechno umí, podívejte se na následující soupis:
Probrat to všechno bude pochopitelně práce na několik dílů seriálu, ale bezpochyby se to vyplatí. I když se to možná nezdá, prakticky všechny uvedené věci budete totiž v reálných aplikacích používat. Ale popořadě; asi nejjednodušší forma příkazu SELECT je ta, která vrátí obsah celé tabulky. Vypadá to nějak takto (a nezní to zatím až tak hrozně):
select * from [název
tabulky];
Málokdy však potřebujeme vybrat všechna data z tabulky. Mnohem častější je situace, v níž nás zajímají jen některé její sloupce. Pak stačí tyto sloupce vyjmenovat jako seznam oddělený čárkou mezi klíčovými slovy SELECT a FROM. Vypadalo by to asi takhle:
select jmeno, prijmeni,
plat from zamestnanci;
Příkaz SELECT s vyjmenovanými sloupci může mít jeden problém - ne vždy se sloupce jmenují tak, jak by se nám v aplikaci hodilo. Důvodů, proč nám názvy sloupců nemusejí vyhovovat je více:
Naštěstí existuje řešení. Ve výčtu sloupců příkazu MySQL lze použít tzv. aliasy. Následuje opět ukázka:
select
nesnesitelne_dlouhy_nazev_sloupce as krakty_nazev from tabulka;
Klíčové slovo AS lze vynechat, takže tohle bude taky fungovat:
select
nesnesitelne_dlouhy_nazev_sloupce krakty_nazev from tabulka;
Pozn.: Ovšem pozor. Může se stát,
že při vyjmenovávání sloupců někde zapomeneme čárku mezi jednotlivými
názvy. To je problém, protože pak to MySQL pochopí tak, že chceme, aby
druhý název byl aliasem prvního. Nejen, že výsledná sada bude mít o
sloupec méně, ale jeden sloupec se bude jinak jmenovat a příkaz
NESKONČÍ chybou!
Ačkoli by se mohlo zdát, že používat hvězdičku a vracet všechny
sloupce tabulky je poměrně bezproblémové, měli byste se tomu pokud
možno vyhýbat a vždy vyjmenovávat sloupce, které si přejete ve výsledné
sadě záznamů mít. Důvodů je zase několik:
V dalším díle seriálu se podíváme na to, jak se v souvislosti s příkazem SELECT používá klauzule WHERE.