Databáze MySQL disponuje několika typy tabulek. Jaké typy to jsou, k čemu slouží a kdy je použít se dozvíte v tomto a v dalším díle našeho seriálu.
23.9.2005 08:00 | Petr Zajíc | přečteno 23821×
Databázový systém MySQL má poměrně výjimečné postavení na trhu s
obdobnými produkty - a to v tom, že umožňuje mít data fyzicky uložena
hned v několika typech tabulek. Dnes některé z nich prozkoumáme - a
ukážeme si, kdy
který typ použít.
Dodnes neumím říct, zda je tato vlastnost pro MySQL přínosem nebo prokletím, ale fakt je, že data v MySQL lze uložit minimálně do sedmi rozdílných typů tabulek. Každý z typů má vlastní výhody a nevýhody. V praxi se však běžně používají pouze dva typy tabulek - o těch ostatních se tedy zmíním spíše pro zajímavost. Typ tabulky se dá zadat při jejím vytvoření jako (nepovinné) rozšíření příkazu CREATE TABLE. Například tabulku typu MyISAM (co to je se dozvíte za chvíli) vytvoříte pomocí následujícího definičního příkazu:
create table tabulka (id
int, nazev varchar(10)) engine = myisam;
MySQL povoluje rovněž změnu typu již existující tabulky. Se zachováním struktury i dat můžete tedy naši tabulku změnit třeba na typ INNODB (co to je se dozvíte v dalším díle seriálu) takto:
alter table tabulka
engine = innodb;
Pozn.: Místo klíčového slova
ENGINE pro určení typu tabulky se rovněž můžete setkat s klíčovým
slovem TYPE. Jsou to ekvivalenty.
V jedné databázi můžete mít tabulky více typů. Asi se ptáte,
jaký typ tabulky vytvoří databázový stroj v případě, že jej implicitně
nezadáte. V tom případě bude použit výchozí typ tabulky. Ten je
nastaven "z výroby", případně jej lze změnit v konfiguraci serveru
MySQL. Pojďme se teď podívat na jednotlivé typy tabulek podrobněji.
ISAM
je historicky nejstarší typ tabulky, který se v MySQL používal
od počátku. Samotný název ISAM je zkratka - indexed sequential access method,
česky metoda indexovaného
sekvenčního přístupu. V současné době je tento typ považován za
zastaralý a ve verzi 5.0 databáze MySQL již nebude k dispozici.
Zastaralý je
proto, že indexy k tabulce byly ukládány v tomto typu tabulek
nekomprimovaně a práce s nimi byla relativně pomalá.
Tabulky typu
MyISAM se používají dosud - a je to asi nejčastější (a
rovněž výchozí) typ tabulek v databázi MySQL. Oproti ISAM mají tu
podstatnou výhodu, že indexy u těchto typů tabulek jsou komprimovány,
zabírají tudíž méně místa a systém provede příkazy SELECT na těchto
tabulkách s menší spotřebou systémových zdrojů, než kdyby se jednalo o
tabulky ISAM. Komprimování indexů taky něco stojí, takže provádění
akčních dotazů nad těmito tabulkami spotřebuje více času procesoru;
tato nevýhoda je však při výkonech dnešních procesorů poměrně
zanedbatelná.
Platí, že byste měli používat tabulky typu myISAM kdykoli si nejste
jisti, jaký typ použít. Rovněž platí, že tabulky typu MyISAM vám dovolí
využít co nejvíce z funkčnosti MySQL, například nad nimi lze provádět
fulltextové vyhledávání. Tabulky MyISAM jsou rovněž velmi rychlé. Na
druhou stranu tabulky MyISAM (ani ISAM) neumožňují transakční
zpracování. O transakcích budeme v seriálu mluvit později, takže jen
naznačím, o co se jedná: v případě selhání systému uprostřed příkazu
(nebo skupiny příkazů) může u těchto tabulek dojít buď k porušení
struktury, nebo k situaci, kdy tabulka obsahuje nekonzistentní data.
Jsou velmi zvláštní. Merge
tabulka je virtuální tabulka nad dvěma nebo více tabulkami MyISAM,
které mají stejnou strukturu (to znamená stejný název, typ a počet
sloupců a stejné indexy). Proč by něco takového mohlo být potřeba?
Především pro velmi velké tabulky. U nich by mohlo buď dojít k tomu, že
bude vyčerpán limit pro velikost souboru daný operačním systémem, nebo
k tomu, že bude vyčerpáno místo na jednotce, na níž se databázový
soubor nachází. Jelikož MERGE může spojovat tabulky umístěné fyzicky na
více jednotkách, tento problém u nich odpadá.
Jak vytvořit MERGE tabulku? Začněme tím, že budeme mít dvě shodné tabulky (druhou jsem vytvořil kopírováním první):
create table log2004
(rok smallint, datum datetime);
create table log2005 like log2004;
Obě tabulky naplníme nějakými daty:
insert into log2004
values (2004,'2004-01-01');
insert into log2004 values (2004,'2004-02-01');
insert into log2004 values (2004,'2004-12-29');
insert into log2005 values (2005,'2005-06-30');
insert into log2005 values (2005,'2005-08-12');
insert into log2005 values (2005,'2005-09-16');
a teď to nejzajímavější - vytvoříme "obalovací" tabulku typu MERGE, která nám umožní pohlížet na tyto dvě tabulky jako na jednu:
create table log (rok
smallint, datum datetime) engine=merge union=(log2004,log2005);
Od této chvíle naše virtuální tabulka žije. Co s ní lze dělat? Například je možné z ní vybírat záznamy - takže tento příkaz vrátí data z obou "původních" tabulek:
select * from log order
by datum desc;
Do takto definované tabulky typu MERGE však bohužel nelze vkládat záznamy, takže příkaz v následujícím stylu by skončil chybou:
insert into log (rok,
datum) values (2005,'2005-09-22');
To je logické, protože databázový stroj neví, do které z podkladových tabulek by měl záznam přijít a MERGE tabulka žádná "vlastní" data nemá. Od verze 4.0 MySQL však lze definovat MERGE tabulku s rozšířením specifikujícím, kam se mají vkládat nové záznamy. Pokud to uděláte, budou příkazy INSERT směřovány do specifikované podkladové tabulky:
create table log (rok
smallint, datum datetime) engine=merge union=(log2004,log2005)
insert_method=last;
Při práci s MERGE tabulkami je dobré vědět, že
V praxi se s tabulkami MERGE nejspíš nesetkáte, protože objem dat zpracovávaných u typické MySQL databáze je (zejména u webových aplikací) realtivně malý. S čím se však rozhodně setkáte jsou typy tabulek umožňující transakční zpracování - a o těch budeme mluvit v dalším díle našeho seriálu.