Samozřejmě, že uložené procedury nemusejí obsahovat jen sadu příkazů, které se budou sekvenčně provádět od jednoho k druhému. Mohou obsahovat určité příkazy pro větvení kódu, jako jsou smyčky nebo podmínky. To dnes prozkoumáme; takové věci totiž dělají z uložených procedur docela užitečné pomocníky. Alespoň v některých situacích.

Řízení toku

Prakticky jakýkoli programovací jazyk má nějaké ty příkazy pro řízení toku programu. Patří sem nejrůznější podmínkové konstrukce, smyčky, odskoky na návěští a podobně. Jazyk pro uložené procedury v MySQL má něco podobného, i když je to jen slabý odvar toho, co možná znáte z jazyků jako C nebo JAVA.

Nicméně programování uložených procedur může bý pro ná mnohem jednodušší, jestliže takové konstrukce známe; já se dnes zaměřím na ty nejpoužívanější z nich, a to jsou podmínky a smyčky.

Podmíněné provádění kódu

Podmínky jsou asi nejčastější používanou konstrukcí pro větvení kódu, alespoň v procedurách. Umožňují nám provést nebo neprovést jistou část kódu na základě splnění nebo nesplnění podmínky. Ilustrujme to na jednoduchém příkladu. Vytvoříme si tabulku obsahující protokolování návštěv na našem serveru:

a naplníme ji nějakými hypotetickými daty (jsou to samozřejmě jen příklady)

Jak napsat uloženou proceduru, která vrátí všechny záznamy z této tabulky, nebo jen prvních pět? S použitím podmínky je to hračka:

Jak vidíte, je to celkem snadno pochopitelné. Fantazii se meze nekladou, namísto logické hodnoty obsahující údaj o tom, zda chceme vrátit prvních pět záznamů nebo rovnou všechny může vstupní parametr obsahovat přímo údaj o tom, kolik řádků chceme vrátit a podobně. Vracení různých sad záznamů na základě hodnot parametrů je dosti častým příkladem použití podmínek uvnitř těla procedur.

Nejsme však vázáni pouze na takové použití. Tatáž uložená procedura může jednou provádět vložení záznamů a jindy jeho aktualizaci. Ukažme to opět na příkladu:

Tato procedura vykonává dosti fikanou úlohu - buď řádek najde a aktualizuje, nebo jej vloží. Něco takového byste pomocí kódu na straně klienta zcela jistě neudělali tak jednoduše jako zde pomocí uložené procedury. Můžete si zkusit tuto procedutu spusti dvakrát:

a uvidíte, že řádek je poprvé vložen a podruhé zaktualizován. Procedury tohoto typu můžete v praxi vidět například při ukládání konfiguračních hodnot do databáze - buď již záznam s kofigurací existuje a je použit, nebo neexistuje a je vytvořen.

Smyčky s podmínkou

Se smyčkami se sice v uložených procedurách nesetkáváme zdaleka tak často jako s podmínkami, ale je dobré o nich něco vědět. Smyčky nám umožňují provádět opakovaně nějaký kód dokud platí podmínka (to jsou smyčky s podmínkou na začátku) nebo tak dlouho, dokud po provedení smyčky podmínka neplatí (to jsou smyčky s podmínku na konci). V uložených procedurách se nejspíš setkáte se smyčkami s podmínku na začátku. Jejich výsledky se často ukládají do dočasných tabulek a později se využívají jako výstup nebo se dále zpracovávají.

Ukažme si opět něco takového na příkladu. Dejme tomu, že budete potřebovat (snad pro nějakou kalendářovou aplikaci) tabulku obsahující 30 následujících dnů. Se znalostí podmínek, dočasných tabulek a uložených procedur na to můžete jít nějak takhle:

Všimněte si, jak to celé funguje. Nejprve je vytvořena prázdná dočasná tabulka a je zjištěno dnešní datum. Pak je ve smyčce WHILE přičteno postupně 30 dnů a výsledky jsou průběžně ukládány do dočasné tabulky. Nakonec je obsah této dočasné tabulky vrácen jako výsledek.

Jistěže MySQL podporuje i smyčky s podmínku na konci; jejich použití však zdaleka není tak časté; možná proto, že taková smyčka se vždy minimálně jednou provede.