Lighttpd původně vznikl jako ukázka toho, že může existovat webserver, který zvládne 10000 požadavků za sekundu. Jak je vidět po třech letech, implementace to byla docela úspěšná a tento server se začíná stále více prosazovat (alespoň podle Netcraftu). Oblast použití je poměrně široká, od různých zařízení používajících distribuci OpenWrt až po mnoho velkých webů s několika milióny přístupů za den. To že Lighttpd zvládá takto rozdílné nasazení je dáno jeho architekturou, masivním interních cachováním a využítím maxima optimalizačních prostředů, které daná platforma nabízí.

Lighttpd umí vše co webserver potřebuje, tedy rozumí si s HTTP/1.1, HTTPS, umí HTTP autentifikaci, virtuální hosting, zvládne servírovat velké soubory, přepisovat URL a přesměrovávat požadavky. Pokud vám tento výčet nestačil, zadejte do prohlížeče lighttpd.net a zjistěte si, jestli je vámi požadovaná vlastnost podporovaná.

V dnešní době se většina webů neobejde bez dynamického obsahu, ten je samozřejmě také podporován, ale na rozdíl od Apache se obvykle používá FastCGI, které umožňuje oddělení zpracování dynamického obsahu a jeho posílání dat klientu. Díky použitému síťovému protokolu je také možné mít více serverů, které zpracovávají dynamické stránky a jediný webserver, který na ně rozděluje požadavky a výsledky pak pošle klientům.

Instalace

Dost bylo teorie, pojďme si to vyzkoušet v praxi. Pro instalaci použijeme buď balíčky obsažené v distribuci nebo si stáhneme zdrojáky a obvyklým postupem (./configure; make; su -c 'make install') nainstalujeme.

Nastavení

Veškeré nastavení probíhá v konfiguračním souboru, který má podobu jednoduchého přiřazení hodnot. Kromě toho můžeme také definovat podmíněné parametry. Pokud nám distribuce nepřipravila init skripty, budeme si muset poradit se spouštěním sami, pro začátek nám postačí tyto příkazy:

# Otestujeme konfiguraci
lighttpd -t -f lighttpd.conf
# Spustíme testovací server
lighttpd -D -f lighttpd.conf

Nejjednodušší konfigurace webserveru je asi posílání statického obsahu bez virtuálních domén a podobných komplikací. Tomu také odpovídá minimální konfigurační soubor:

server.document-root = "/srv/www.example.org"

mimetype.assign = (
  ".html" => "text/html", 
  ".txt" => "text/plain",
  ".jpg" => "image/jpeg",
  ".png" => "image/png"
)

Zde jsme jen nastavili odkud má server brát stránky a některé základní MIME typy pro servírovaný obsah (tuto část můžete použít z výchozího konfiguračního souboru, nebo vám tento krok distribuce ještě více usnadnila a generuje MIME typy z databáze v distribuci). Tímto jednoduchým nastavením ovšem moc díru do světa neuděláme, takže se v konfiguraci budeme muset ponořit hlouběji.

Nejprve trochu zabezpečíme server. Nikdo snad nepochybuje o tom, že spouštění pod rootem není dobrý nápad:

server.username            = "www-data"
server.groupname           = "www-data"

Když uživatel přijde na náš server, tak asi nechce zadávat ještě jméno souboru, takže mu hned naservírujeme index.html:

index-file.names = ( "index.html" )

V dnešní době už jen opravdu nejvytíženější služby mají samostatný webserver, ostatní používají jeden pro několik serverů. Toho jednoduše docílíme buď pomocí podmínek (jak je uvedeno v následující ukázce), nebo pomocí modulu pro virtuální hosting.

$HTTP["host"] == "www2.example.org" {
  server.document-root = "/srv/www2.example.org/"
}

Jestli dbáme o bezpečnost hesel uživatelů a nechceme dopadnout jako Seznam, tak je vhodné také nastavit zabezpečený server používající SSL:

$SERVER["socket"] == "0.0.0.0:443" {
  ssl.pemfile = "/etc/certs/secure.example.org.pem"
  ssl.engine = "enable"
  server.document-root = "/srv/secure.example.org/"
}

Poslední ukázkou zběžného průchodu konfiguračním souborem bude nastavení PHP. Ať již se nám tento jazyk líbí nebo ne, rozhodně je jeden z nejpoužívanějších pro webové aplikace a dost často se bez něj neobejdeme. Pro běh potřebujeme PHP kompilované s podporou FastCGI (při konfiguraci --enable-fastcgi, většina distribucí už takovou binárku obsahuje, obvykle se balíček jmenuje php-cgi). Pak již stačí nastavit Lighttpd aby ho používal:

fastcgi.server = ( ".php" => (( 
                     "bin-path" => "/usr/bin/php-cgi",
                     "socket" => "/var/tmp/php.socket",
                 )))

Tímto jsme samozřejmě nevyčerpali všechny možnosti, které nám konfigurace nabízí. Nastavit je možné téměř vše a existuje několik dalších modulů, které se vám určitě budou hodit. Jejich podrobnější popis najdete v dokumentaci nebo na wiki projektu.

Zaujal vás Lighttpd?

Pokud pro přesvědčení o vhodnosti použití Lighttpd stále ještě váháte, vývojáři pro vás připravili sadu benchmarků, ze kterých je jasné, že je to ten nejrychlejší server :-). Ale raději mějte stejný názor jako Winston Churchill a statistiky pro konkrétní nasazení si vytvořte sami, třeba budete příjemně překvapeni.