Předávání seznamů podprogramům

Podprogramy v Perlu nejsou schopny sami rozlišit, co jim je předáváno. Vše se slije do pole @_ a sám programátor musí v podprogramu pole znovu rozdělit. Problém je v tom, že seznamy mají libovolný počet prvků. Nelze tak zjistit hranici mezi předanými seznamy.

Existuje jediné (pomineme-li předání počtů prvků polí nebo jiné informace jako dalších argumentů) řešení - nepředávat seznam, ale pouze adresu, kde leží v paměti. Adresa je skalární hodnotou a tak netřeba hledat hranice mezi poli.

Předávání datových struktur pomocí odkazů je také efektivnější - pole zůstává v paměti na svém místě a odpadá tak jeho kopírování. U větších datových objemů to může mít vliv.

Ukažme si konkrétní ukázku podprogramu, který přijímá 2 pole. Napíšeme program na zjištění duplicitních hodnot z předaných polí.

Podprogram přijímá jako argumenty 2 odkazy. Ty pak dereferencuje a pracuje s nimi jako s obyčejným polem.

Stejný postup - předávání polí pomocí odkazů - lze v případě potřeby uplatnit i při vracení výsledků z procedury. Podprogram procedura vrací odkaz na pole. Jeho hodnoty vytiskneme následovně.

Datový typ, na který odkaz odkazuje

Funkce ref přijímá jako parametr skalární proměnnou. Pokud tato proměnná není odkazem, vrací ref nepravdivou hodnotu. V opačném případě vrací datový typ hodnoty, na kterou odkaz ukazuje. ref vrací vždy jednu z těchto hodnot:

Anonymní data

Anonymní data se používají pro vytváření složitých datových struktur, kde může jediná proměnná zpřístupňovat hluboce vnořená data.

Vytváření anonymních dat je v podstatě vytváření dat, ke kterým nebudeme mít přístup přes obyčejnou proměnnou. Jinými slovy, nemáme-li k určitým datům přímý přístup, ale máme jejich adresu, jsou tato data anonymní. Přistupovat k nim lze jen přes odkaz a ne jinak. Tabulka ilustruje skalární anonymní hodnotu v paměti.

K hodnotě "HODNOTA" neexistuje příslušná proměnná. Existuje ale jiná proměnná, ve které je adresa této hodnoty.

Pro jednoduchost jde v tabulce pouze o anonymní skalární data. Ty se ale prakticky nepoužívají. Mnohem větší význam mají anonymní pole, hashe a občas procedury.

Anonymní pole

Na úvod vytvoříme odkaz na pole.

To je klasické pojmenované pole tak, jak ho známe. A teď zkusíme udělat to samé, ale záměrně opustíme rozsah platnosti proměnné @pole.

Za blokem již neplatí proměnná @pole. Přesto data zůstávají alokována, protože na ně stále ukazuje globální proměnná $r_pole a čítač odkazů je na hodnotě 1. K poli nyní nelze přistupovat přímo, ale pouze přes odkaz. Jinými slovy, pole se stalo anonymním.

Tento postup je značně neohrabaný a pro tvoření rozsáhlých datových struktur ho použít nelze. Je na něm ale hezky vidět, co to anonymní data vlastně jsou.

V praxi to funguje jinak. Perl umožňuje definovat pole od začátku již jako anonymní. Postup je stejný jako u definice klasického pole, jen se seznam hodnot píše místo kulatých do hranatých závorek.

Prefixem proměnné $r_pole je dolar, neboť je stále pouze odkazem.

Anonymní hash

Analogicky lze vytvořit anonymní hashe. Tentokrát se používají složené závorky.

Nyní se jen pro zajímavost podívejme na tuto zajímavou situaci. Jak poznáme, kdy složené závorky označují blok a kdy jde o vytvoření odkazu na hash? Někdy to může kolidovat. Jako v tomto případě:

Teď je otázkou, zda budou vnitřní složené závorky brány jako blok nebo jako anonymní hash. Obojí bude z procedury vracet jinou hodnotu. Správně je v tomhle případě první možnost. Lepší je ale jednoznačně určit co je co:

Anonymní konstantní skalár

Další možností odkazů je vytvořit odkaz na konstantní skalární hodnotu. Ta je po vytvoření přístupná pouze pro čtení. Značí se zpětným lomítkem před výrazem.

Všechny proměnné $$r_a, $$r_b a $$r_c jsou pouze pro čtení. Jestli se je pokusíte měnit, vyskočí na vás:

Anonymní podprogram

sub beze jména vrací odkaz na anonymní podprogram. Vyvolat ho lze předřazením znaku &.

Protože volání podprogramu je příkaz, píše se za ním středník.