Osobně za jednu z nejužitečnějších částí FCL považuji podporu
značkovacího jazyka XML, která, ač není dokonalá, jistě usnadní
tvorbu mnoha programů. Dnes bych začal v podstatě nejvyšší úrovní, podporou konfiguračních XML souborů v jednotce
19.5.2004 08:00 | Aleš Hakl | read 13141×
DISCUSSION
FCL nám mimo jiného umožňuje jednoduše používat
XML
soubory pro ukládání konfigurace, a právě tímto tématem bych začal
naše vyprávění o XML ve Free Pascalu. Bohužel není FCL příliš kvalitně
dokumentována a nejlepším zdrojem informací jsou tedy přímo zdrojové
kódy. Vězte tedy, že většina tříd týkajících se XML se nachází v
jednotkách ležících v adresáři fcl/xml/ zdrojových kódů
Free Pascal Compileru (které instalátor implicitně nainstaluje do
/usr/local/src/fpc-číslo-verze).
My se dnes budeme zabývat třídou TXMLConfig z jednotky
xmlcfg. Ta nám velmi jednoduše umožní mít hierarchickou
konfiguraci v dokumentu XML (což vlastně není podstatné). Vlastní
dokument vypadá tak, že v kořenovém elementu <CONFIG />
jsou jednotlivé tagy v závislosti na názvech našich konfiguračních parametrů. Může to
vypadat například takto:
<?xml version="1.0"?>
<CONFIG>
<xmlconfig name-prompt="Name:" value-prompt="New value:"/>
<editor default-extension="txt">
<auto-save enabled="true" interval="5"/>
<assembler-mode default-style="Microchip" name-regexp="^.*\.s$"/>
</editor>
<environment temp-dir="/var/tmp/"/>
</CONFIG>
Struktura je doufám v celku jasná, cesta k položce postupně tvoří názvy
elementů a poslední část je názvem atributu. Drobnou nevýhodou tohoto
formátu je, že se v určitých situacích poněkud hůře zpracovává, ale to
nám pro účely uložení konfiguračních údajů může být vcelku jedno. Pokud
bychom ovšem chtěli ukládat nějaké seznamy nebo něco podobného, je
načase poohlédnout se po jiném řešení.
Podívej me se nyní, jaké metody a vlastnosti nám vůbec třída
TXmlConfig nabízí:
V první řadě je to konstruktor Create:
constructor Create(const AFilename: String);
Jeho parametr určuje jméno souboru, ze kterého se načte a do kterého se
později uloží konfigurace. Není doufám potřeba připomínat, že instance
vytvořená konstruktorem se musí, až přestane být potřeba, uvolnit
voláním destruktoru
Free, jenž v tomto případě i zajistí
zapsání konfigurace zpět do souboru.
Dále je zde metoda Flush, která nemá žádné parametry. Voláním
této metody zajistíme okamžité zapsaní konfiguračního souboru na disk.
Dále jsou zde tři varianty přetížené metody GetValue, kterými
se (překvapivě) dotazujeme na nastavení dané položky v souboru:
function GetValue(const APath, ADefault: String): String;
function GetValue(const APath: String; ADefault: Integer): Integer;
function GetValue(const APath: String; ADefault: Boolean): Boolean;
Všechny fungují stejně: zkusí najít hodnotu určenou parametrem
APath v konfiguračním souboru (respektive v jeho paměťové
reprezentaci tj. v
DOM
stromu). Pokud ji najdou, vrátí ji, pokud ne, vrátí hodnotu určenou
parametrem
ADefault. Funkce pro typ
Integer a
Boolean pouze obalují první funkci potřebnou konverzí z
řetězce.
A když máme metody pro zjištění nastavení, chtělo by to i metody pro
jeho změnu:
procedure SetValue(const APath, AValue: String);
procedure SetValue(const APath: String; AValue: Integer);
procedure SetValue(const APath: String; AValue: Boolean);
Funkce nastaví danou položku na určitou hodnotu. To znamená: Pokud položka
již existuje, tak jí přepíše. Pokud neexistuje dojde k jejimu vytvoření,
tudíž se postupně hledají položky cesty a neexistující se vytvářejí,
nakonec se nastaví odpovídající atribut (Ve skutečnosti to
funguje poněkud jinak, ale tento popis je dle mého názoru
pochopitelnější a výsledek je stejný).
Možná se divíte, že neexistuje způsob jak položku smazat. Pravdou
je, že mazání v takovéto struktuře je poněkud složitější úkol a autoři
nejspíše necítíli potřebu tuto možnost implementovat.
Třída TXMLConfig disponuje dvěma vlastnostmi. Jednak
vlastností pouze pro čtení Modified, která indikuje, zda-li
byla reprezentace konfigurace v paměti změněna (a tudíž
potřebuje zapsat na disk). Druhou vlastností je FileName.
Čtením zjistíme název odpovídajícího souboru s konfigurací a zápisem
můžeme tento soubor změnit. Změna způsobí uložení aktuálního souboru
a nové načtení konfigurace z nového souboru, není to tedy cesta, jak
načíst konfiguraci ze souboru A a uložit do
B, na to již musíme použít jiné prostředky.
I tentokráte jsem si připravil jednoduchou ukázku použití této třidy:
uses xmlcfg;
var
pName : string;
pValue : string;
cfg : TXMLConfig;
begin
cfg := TXMLConfig.Create('xmlconfig.xml');
repeat
write(cfg.GetValue('xmlconfig/name-prompt','Jmeno:'));
readln(pName);
if pName=#27 then break;
writeln(pName,' = ',cfg.GetValue(pName,'< nic >'));
write(cfg.GetValue('xmlconfig/value-prompt','Nova hodnota:'));
readln(pValue);
if pValue=#27 then continue;
cfg.SetValue(pName,pValue);
until false;
cfg.Flush;
cfg.Free;
end.
Tento program načte soubor xmlconfig.xml a v cyklu se ptá na cestu k
položce, kterou si přejeme zobrazit nebo změnit, položku zobrazí a zeptá
se na její novou hodnotu, pokud zadáme pouze Escape a odřádkujeme,
položka zůstane nezměněna.Stejně tak program ukončíme zadáním Escape
místo cesty. (Ano, hodnota #27 znamená Escape)
Zdrojový kód třídy TXmlConfig může mimo jiného sloužit jako
pěkná ukázka využítí podpory DOM ve Free Pascalu, které se budeme
věnovat v dalších dílech. Skoro bych i řekl, že tak byla třída hlavně
myšlena, jelikož její možnosti jsou značně omezené. Dále budeme v našem vyprávění
pokračovat z poněkud jiného konce. Podíváme se totiž na vrstvu
pod touto třídou, vlastní Document Object Model.