PHP umí pracovat s objekty. Podívejme se jak.

Původně jsem si pohrával s myšlenkou objektově orientované programování do tohoto seriálu vůbec nezařadit. Nakonec mi to nedalo, takže následující řádky budou pokus shrnout základy OOP (což je zkratka pro objektově orientované programování) a převést příklad s kalednářem, který jsme již dříve v tomto seriálu použili do "objektové" podoby. Pokud jste pomocí objektů nikdy neprogramovali, nemyslím si, že PHP je tou nejlepší volbou do začátku, ale jeho znalost Vás určitě obohatí.

Myšlenka objektového programování je prostá. Zatímco procedurální programování používá při vykonávání výpočetních úloh proměnné a funkce, objektové programování používá zvláštní struktury nazvané objekty. Objekt obsahuje jak data (například proměnné) tak i popis způsobů, jak s nimi manipulovat (členské metody). Díky tomu může obecně řečeno objektové programování řešit některé věci pružněji než procedurální.

Hlavní výhodou objektů je fakt, že umožňují popisovat věci tak, jak fungují v běžném životě. Například mobilní telefon má určité vlastnosti (barvu, typ, výdrž baterie apod.), ale rovněž určité věci umí (tak třeba bychom ho mohli popsat metodami VytocCislo, PrijmiHovor, ZobrazSeznam a podobně). V objektově orientovaných jazycích hovoříme o tom, že objekty mají stav ("co to je") a chování ("co to umí").

Objekty se v OOP musejí nejprve nadefinovat. K definici objektu slouží takzvané třídy. Třída je něco jako šablona nebo prototyp, na jehož základě se budou objekty tvořit; v PHP se třída definuje pomocí klíčového slova class. Protože jsem slíbil, že upravím příklad z kalednářem z našeho seriálu, vytvoříme třídu, která se bude jmenovat kalendar:

Třída by měla definovat nějaké atributy. V našem případě budeme zobrazovat kalendář pro nějaký měsíc a rok, a to jsou ty atributy, které hledáme. V PHP se zapisují pomocí klíčového slova var.

Většina tříd definuje také chování objektu. My použijeme metodu vypis(), která nám celý kalendář vypíše do prohlížeče. Podstatná část kódu je stejná jako v původním příkladu s funkcemi, takže uvedu hned celý kód:

Ukázat skript | Spustit skript

Z ukázky můžeme vidět několik věcí. Tak třeba to, že uvnitř těla třídy se metody definují úplně stejně jako funkce, které už známe. Jestliže se chceme odkázat na členskou proměnnou (třeba na $mesic), pokužívá se klíčové slovo $this. Nejzajímavější jsou ale poslední čtyři řádky ukázky, které předvádějí ne tvorbu třídy (už je hotová), ale práci s ní. Pomocí klíčového slova new jsme vytvořili instanci neboli objekt třídy kalendar. Našemu konkrétnímu objektu jsme přiřadili atributy (měsíc a rok) a následně jsme použili jeho metodu vypis(), která způsobila vypsání kalendáře. Ještě poznámka: jelikož metody nevracejí hodnotu, upravili jsme v testu platnosti proměnných kontroly tak, že místo return používají echo.

Samozřejmě, že bychom mohli vytvořit více instancí třídy kalendar a každá by mohla mít jiné atributy. Tak třeba, následující kód by zobrazil celé čtvrtletí:

Ukázat skript | Spustit skript

Konstruktor

Třída nemusí, ale může definovat metodu, která se jmenuje stejně jako třída samotná a nazývá se konstruktor. Konstruktor se spustí automaticky při vytvoření instance a my jej použijeme pro definici požadovaného měsíce a roku. Jak uvidíme, povede to k tomu, že si později při volání objektu ušetříme psaní. Přepsaný příklad tedy bude:

Ukázat skript | Spustit skript

Neboli, konstruktory nejčastěji slouží k usnadnění úkonů, které jsou spojeny s inicializací objektů. Objekt byste samozřejmě i nadále mohli inicializovat pomocí toho prvního způsobu, je to pouze na programátorovi. Většina objektově orientovaných jazyků používá ještě tzv. destruktory, což jsou metody volané při ničení objektu. PHP nic takového nemá, především proto, že objekty v PHP "žijí" pouze od svého vytvoření do doby, než stránka dorazí do prohlížeče.

V dalším díle si ukážeme něco o dědičnosti objektů a probereme některé důvody, proč se někteří rozhodli objekty v PHP nepoužívat.