Úvodní díl seriálu o programování v C a C++. Dnes se podíváme na historii a základní vlastnosti jazyka C.
31.8.2004 12:00 | Jan Němec | read 180151×
DISCUSSION
O čem bude tento seriál
Vítejte v prvním díle nového seriálu o C a C++. Určený je
především začínajícím programátorům, kteří mají alespoň základní zkušenost
s nějakým jiným jazykem, ale srozumitelný by měl být i pro nováčky.
Cílem není formální popis jazyka, ale praktický návod se spoustou příkladů.
Projdeme syntaxi jazyka, standardní knihovny i běžné postupy při
programování v C/C++. Specifikům programování pod Unixem
a navazujícímu software se budu věnovat pouze v nezbytné míře.
Začneme jazykem C, neboť C++ z něj vychází, vzniklo především přidáním
nových konstrukcí do C a jen několika jinými drobnými změnami, takže
slušně napsaný program v C je zároveň i v C++.
Základní vlastnosti C
Jazyk C pochází z počátku sedmdesátých let, navrhli jej Ken Thompson
a Dennis Ritchie a jeho vznik je úzce spjat s Unixem. To do
značné míry ovlivnilo i jeho vlastnosti, jedná se o poměrně nízkoúrovňový
a jednoduchý procedurální jazyk určený pro skutečné praktické programování
a ne pro kochání se čistotou syntaxe jazyka. C je velmi efektivní
a nevyžaduje náročnou runtime podporu jako třeba Java.
Céčko se překládá do strojového kódu. Nejprve se spustí
preprocesor, který před vlastním překladem upraví zdroják, následuje překlad
do objektového kódu a závěrečnou fází je linkování. Jednotlivé konstrukce
jazyka jdou velmi jednoduše přeložit do asembleru, kterému se navíc podobá
volným přístupem do paměti (ale samozřejmě nikoli syntaxí). Samotný jazyk je
poměrně chudý, veškeré složitější věci se řeší voláním funkcí z knihoven.
Součástí normy C je i standardní knihovna, která obsahuje alespoň ty
nejčastěji používané funkce. Jde především o terminálový vstup
a výstup, základní operace se soubory, práce s pamětí, řetězci
a matematické funkce.
Normy jazyka
Jazyk C se postupem času vyvíjel. V roce 1978 vyšla kniha Kernighana a Ritchieho
"The C Programming Language", šlo víceméně o neformální specifikaci
C. Tato verze se nazývá K & R C a dnes se již příliš
nepoužívá. Zdroják podle K & R se od novějšího kódu na první
pohled liší především v deklaracích funkcí. Z roku 1989 pochází ANSI C,
které podporují všechny běžné dnešní překladače, tuto normu převzala ISO.
V našem seriálu z ní budu vycházet. Poslední důležitý standard je
C99, ten se ale od ANSI C příliš neliší.
Výhody
Velkou výhodou céčka je jeho oblíbenost a s tím související dobrá
dostupnost překladačů pro různé platformy, na Linuxu hraje dominantní roli
gcc. V C je napsaná spousta knihoven, které
můžeme použít, pokud si nevystačíme se standardní knihovnou. Dobře
standardizovaná jsou například unixová volání, není proto problém psát programy
přenositelné na úrovni zdrojových kódů mezi různými Unixy a překladači. C
syntaxi mají také Windows API. Céčko je oblíbený univerzální jazyk, a proto
nepřekvapí šíře použití. Jsou v něm napsané operační systémy, ovladače,
servery i běžné aplikace. Většina jiných jazyků nabízí možnost psaní
rozšiřujících modulů v C. Největší význam má C u programů spíše
nízkoúrovňových, přenositelných a bez grafického rozhraní. V současné době
se význam čistého C pomalu zmenšuje zejména ve prospěch C++, Javy
a skriptovacích jazyků, ale stále se hodně používá a ještě dlouho
používat bude. Navíc C++, Java a další jazyky ze syntaxe C vycházejí.
Nevýhody
Céčko má také své nevýhody. Volný přístup do paměti vede spolu
s nekontrolováním mezí polí často k různým nepříjemnostem typu přetečení
zásobníku. Chyba C programátora a útok crackera na jeho program, například
nějaký server, tak může vést na běžných architekturách až k vykonání
nepřátelského kódu, zatímco v Javě by tato situace skončila vyvoláním
výjimky. Céčko také svou syntaxí vůbec nenutí programátora k psaní
přehledného kódu, takže není vhodné jako první jazyk pro výuku začátečníků. Já
osobně považuji za vážný problém C špatnou ochranu identifikátorů. Zejména při
práci s cizími knihovnami hrozí konflikt jmen funkcí, proměnných
a maker. Někomu může v C chybět podpora objektově orientovaného
programování. Poslední dva problémy se snaží řešit C++.
Co budeme potřebovat
Pro vývoj v C nezbytně potřebujeme pouze textový editor (nejčastěji
Vim,
Emacs, ...)
a překladač (nejčastěji gcc,
který je součástí všech běžných
distribucí Linuxu). Příznivci grafického prostředí ocení nějaké IDE, například
KDevelop nebo
Anjuntu, znalci Vimu
a Emacsu si IDE vytvoří ze svého editoru.
K ladění slouží
gdb, případně
s nějakou nadstavbou typu
ddd,
KDdb nebo
xxgdb.
Na odhalování paměťových chyb se hodí
valgrind. Samostatnou kapitolu tvoří
sestavování větších projektů. Základem je
make a dále se používá
zeména autoconf
a automake. Nenechte se tímto výčtem programů odradit,
v prvních dílech si vystačíme s editorem a vlastním překladačem.
Pokud používáte Windows, nejčastěji se setkáte s komerčním balíkem
od Microsoftu nebo Borlandu, oba obsahují vše potřebné včetně IDE.
Rozchodit se dá i multiplatformní gcc. Pokud si chcete céčko na Windows
jen vyzkoušet a nechcete nic kupovat ani složitě nastavovat ani stahovat
množství dat po Internetu, vřele doporučuji minimalistické
lcc. To však
na rozdíl od většiny ostatních překladačů zvládá pouze čisté C a nikoli C++.
Pokračování příště
V dalším díle napíšeme první program v C, přeložíme ho
a spustíme.