Dnes si rozšíříme vědomosti o DDL. Půjdeme na to tak, že se naučíme v MySQL vytvářet tabulky. Uvidíte, že to není až tak složité a že se to dá docela dobře zvládnout.

Proč umět tvořit tabulky

V případě, že s MySQL (nebo s jakoukoli jinou databází) již nějakou dobu pracujete, pravděpodobně jste si zvykli používat pro úlohy typu "tvorba tabulek" nějaké grafické klienty. V případě MySQL by takovým klientem mohl být třeba PhpMyAdmin (psali jsme o něm). Proč byste se tedy měli učit definiční příkazy z hlavy? Existuje pro to dost dobrých důvodů; níže uvádím ty, které mě napadly:

• I v aplikaci (na webové stránce apod.) může být někdy potřeba "za běhu" vytvářet nebo rušit tabulky. Ačkoli to není typické, můžete se s tím setkat. Programátor by to měl znát.
• Bez těchto vědomostí nemůže nikdo říct, že zná MySQL
• Nástroje typu phpMyAdmin nemusejí být po ruce vždy, když jsou potřeba
• Správný drsňák udělá z konzole cokoli.

Pokud jsem Vás inspiroval, čtěte dál. Pokud ne, všímejte si alespoň, jaké příkazy váš grafický klient pro tvorbu tabulek používá a naučte se je časem. Uvidíte, že to byla dobrá rada.

Příkaz CREATE TABLE

Abychom vytvořili tabulku, musíme v MySQL provést následující:

1. Přihlásit se k MySQL
2. Přepnout se do databáze, v níž budeme tabulku tvořit (viz minulý díl)
   
3. Spustit příkaz CREATE table

Obecná syntaxe příkazu CREATE TABLE je přitom tato:

Za názvem typu sloupce lze uvést klauzuli NULL nebo NOT NULL, která povoluje (zakazuje) vkládání neznámých hodnot do sloupce. Podobně lze uvést klauzuli DEFAULT, která stanoví, jaká hodnota bude pro sloupec výchozí. Stejně jako v případě tvorby databází, i zde můžete použít klauzuli IF NOT EXISTS, což vypne chybové hlášení, pokud by snad vytvářená tabulka již existovala. Následuje několik příkladů:

V prvním případě jsme vytvořili tabulku jen s jedním sloupcem, což není příliš typické. Ve druhém případě již byly sloupce tři a každý z nich měl jiný datový typ. Konečně, v posledním případě bude mít tabulka dva sloupce s tím, že jak pole jméno, tak i pole příjmení musí být zadáno.

Pozn.:Přesněji řečeno v poli jmeno a prijmeni nesmí být hodnota NULL (neznámo, nezadáno). Může tam ale být prázdný řetězec.

Teď  ještě jeden příklad na definici  pole s výchozí hodnotou:

Což znamená toto: Jestliže se nevloží žádná jiná hodnota do pole rok_nastupu, bude tam po uložení do databáze číslo 2005.

Pozn.: To je samozřejmě hodně vykonstruovaný příklad. Daleko rozumnější by bylo použít funkci, která bude vracet aktuální rok. MySQL však bohužel nepodporuje v klauzuli DEFAULT funkce, pouze konstanty. Vložení aktuálního data by nicméně šlo realizovat pomocí slouce typu timestamp.

Docela dobrou (a málo známou) vychytávkou u MySQL je možnost založit jednu tabulku kopírováním struktury tabulky jiné. Máte-li například v databázi tabulku account a chcete mít ještě tabulku account2, založíte ji rychle pomocí příkazu:

Výsledkem bude to, že v databázi vznikne tabulka account2. Bude mít stejnou strukturu jako tabulka account, ale bude bez dat. Úmyslně jsem nemluvil o dalších dvou věcech, které lze při definici tabulky v MySQL udělat - a to o specifikaci voleb pro nově vzniklou tabulku, a o indexech. Obojí se ještě bude probírat v seriálu; nedočkavci se mohou podívat do manuálu.

Příkaz ALTER TABLE

Čas od času může být nutné existující tabulku v databázi změnit. To, když se nad tím zamyslíte, může znamenat v podstatě tři věci:

• přidat nějaký sloupec k existující tabulce
• odebrat sloupec z tabulky
• změnit existující sloupec - buď jeho typ, nebo jeho název, nebo obojí.

MySQL přímo podporuje všechny tyto operace. Takže jednoduše můžete přidat sloupec:

můžete změnit sloupec, a to dokonce název i typ najednou:

a konečně, sloupec můžete nemilosrdně odstranit:

Ale varování: To, že tyto operace jdou tak jednoduše provést neznmená, že se při návrhu databáze nemusí uvažovat! Změna existující tabulky totiž občas může přinášet zajímavé problémy. Například, nevhodnou změnou tabulky může vaše databáze ztratit na výkonu nebo na přehlednosti. Při změně sloupců v neprázdné tabulce musíte být zvláště opatrní, protože změna struktury bude mít vliv na data. Při změně typu sloupce může dojít ke ztrátě přesnosti nebo ke ztrátě dat. Zlaté pravidlo tedy zní: Před změnou tabulky zálohovat.

Příkaz DROP TABLE

Je jedoduchý:

A platí o něm do značné míry to, co bylo řečeno při mazání databází: je dosti destruktivní. Po příkazu DROP DATABASE je to druhý nejvíce ničivý příkaz, takže pozor, ať při jeho použití nepřijdete o data, která ještě budete potřebovat! Běžnou praxí (zejména ve webových aplikacích) je takové příkazy do aplikace vůbec nedávat a odstraňovat tabulky pouze prostředky mimo aplikaci.