Úvodem

Zdravím všechny příznivce seriálú Digitální video a Blender. Určitě si každý všiml, že má pravidelnost při vydávání nových dílů značně pokulhává. Ano, je tomu tak. Pokusím se proto ve stručnosti vysvětlit celou situaci, která vedla k tomu, proč tomu tak je.

Podstata

Na začátku byly nápady, představy, vize. Z nich se později staly věci skutečné. A jak tomu ve skutečném světě bývá, nic nefunguje jak má. Když jsem se minulý rok rozhodl odcestovat do ameriky, vše vypadalo růžově. Růžové to však bylo jen v mé hlavě. Říká se, když ptáčka lapají pekne mu zpívají. A i v mém případě tomu byla pravda. Proč do ameriky? Dostal jsem nabídku, tedy našel jsem na internetu nabídku, která hlasala, že hledají fotografy na transzaoceánské výletní loďě. Fotografie je mým dlouholetým koníčkem a v době kdy byla nabídka objevena, jsem byl rozhodnut skončit s mým počítačovým já. Pln euforických nadšení, jsem podepsal a zaplatil vše co bylo třeba. No a už jsem jen čekal. Mezi tím jsem se dal do řeči s jistým šéfredaktorem jistého webu zaměřeného na Linux a domluvil se s ním na spolupráci, která mi měla přinést věhlas a celosvětové uznání :))

Doba pokročila a z bájné ameriky se stala jen snůška slibů a velká kupa dluhů. Byl jsem v situaci kdy bylo potřeba zanechat studií a začít si hledat práci. Bohužel jsem z malého (ale nádherného) moravského města a najít dobře placenou počítačovou práci vyžadovalo stěhování do města většího (konkrétně do Brna). Nyní jsem ve stavu kdy mám práci (a více dluhů, protože když chcete v Brně bydlet, musíte samozřejmě platit), ale nemám ani počítač (padl na dluhy) a ani internetové připojení (kdybych ho měl, musel bych si ho strčit nejspíš do zadku, aby z toho něco bylo ...). Tato situace bude trvat ještě měsíc a půl (v ideálním případě). To bych se měl dostat k penězům, abych si mohl pořídit nějakou tu "starou" bednu a dohnal patřičný skluz. Pokud se to povede, budu se snažit na vás "vyplivnout" vše o čem budu schopný psát (myslím tím kvalitně a pravidelně).

Závěrem

Z akce "amerika" mi zbyl jen "zvací dopis" a vízum a to je bohužel můj jediný kontakt s tímto státem(-y). Ale stálo to za to. Když jsem procházel detektorem kovů, musel jsem si sundat i pásek od kalhot. Slečna, sloužící službu u detektorů, měla se mnou "nejspíš" vyšší plány. Každopádně děkuju, za to, že ještě chvíli vydržíte.