Databázový systém MySQL má poměrně výjimečné postavení na trhu s obdobnými produkty - a to v tom, že umožňuje mít data fyzicky uložena hned v několika typech tabulek. Dnes některé z nich prozkoumáme - a ukážeme si, kdy který typ použít.

Typy tabulek v MySQL

Dodnes neumím říct, zda je tato vlastnost pro MySQL přínosem nebo prokletím, ale fakt je, že data v MySQL lze uložit minimálně do sedmi rozdílných typů tabulek. Každý z typů má vlastní výhody a nevýhody. V praxi se však běžně používají pouze dva typy tabulek - o těch ostatních se tedy zmíním spíše pro zajímavost. Typ tabulky se dá zadat při jejím vytvoření jako (nepovinné) rozšíření příkazu CREATE TABLE. Například tabulku typu MyISAM (co to je se dozvíte za chvíli) vytvoříte pomocí následujícího definičního příkazu:

MySQL povoluje rovněž změnu typu již existující tabulky. Se zachováním struktury i dat můžete tedy naši tabulku změnit třeba na typ INNODB (co to je se dozvíte v dalším díle seriálu) takto:

Pozn.: Místo klíčového slova ENGINE pro určení typu tabulky se rovněž můžete setkat s klíčovým slovem TYPE. Jsou to ekvivalenty.

V jedné databázi můžete mít tabulky více typů.  Asi se ptáte, jaký typ tabulky vytvoří databázový stroj v případě, že jej implicitně nezadáte. V tom případě bude použit výchozí typ tabulky. Ten je nastaven "z výroby", případně jej lze změnit v konfiguraci serveru MySQL. Pojďme se teď podívat na jednotlivé typy tabulek podrobněji.

Typ ISAM

ISAM je historicky nejstarší typ tabulky, který se v MySQL používal od počátku. Samotný název ISAM je zkratka - indexed sequential access method, česky metoda indexovaného sekvenčního přístupu. V současné době je tento typ považován za zastaralý a ve verzi 5.0 databáze MySQL již nebude k dispozici. Zastaralý je proto, že indexy k tabulce byly ukládány v tomto typu tabulek nekomprimovaně a práce s nimi byla relativně pomalá.

Typ MyISAM

Tabulky typu MyISAM se používají dosud - a je to asi nejčastější (a rovněž výchozí) typ tabulek v databázi MySQL. Oproti ISAM mají tu podstatnou výhodu, že indexy u těchto typů tabulek jsou komprimovány, zabírají tudíž méně místa a systém provede příkazy SELECT na těchto tabulkách s menší spotřebou systémových zdrojů, než kdyby se jednalo o tabulky ISAM. Komprimování indexů taky něco stojí, takže provádění akčních dotazů nad těmito tabulkami spotřebuje více času procesoru; tato nevýhoda je však při výkonech dnešních procesorů poměrně zanedbatelná.

Platí, že byste měli používat tabulky typu myISAM kdykoli si nejste jisti, jaký typ použít. Rovněž platí, že tabulky typu MyISAM vám dovolí využít co nejvíce z funkčnosti MySQL, například nad nimi lze provádět fulltextové vyhledávání. Tabulky MyISAM jsou rovněž velmi rychlé. Na druhou stranu tabulky MyISAM (ani ISAM) neumožňují transakční zpracování. O transakcích budeme v seriálu mluvit později, takže jen naznačím, o co se jedná: v případě selhání systému uprostřed příkazu (nebo skupiny příkazů) může u těchto tabulek dojít buď k porušení struktury, nebo k situaci, kdy tabulka obsahuje nekonzistentní data.

Tabulky MERGE

Jsou velmi zvláštní. Merge tabulka je virtuální tabulka nad dvěma nebo více tabulkami MyISAM, které mají stejnou strukturu (to znamená stejný název, typ a počet sloupců a stejné indexy). Proč by něco takového mohlo být potřeba? Především pro velmi velké tabulky. U nich by mohlo buď dojít k tomu, že bude vyčerpán limit pro velikost souboru daný operačním systémem, nebo k tomu, že bude vyčerpáno místo na jednotce, na níž se databázový soubor nachází. Jelikož MERGE může spojovat tabulky umístěné fyzicky na více jednotkách, tento problém u nich odpadá.

Jak vytvořit MERGE tabulku? Začněme tím, že budeme mít dvě shodné tabulky (druhou jsem vytvořil kopírováním první):

Obě tabulky naplníme nějakými daty:

a teď to nejzajímavější - vytvoříme "obalovací" tabulku typu MERGE, která nám umožní pohlížet na tyto dvě tabulky jako na jednu:

Od této chvíle naše virtuální tabulka žije. Co s ní lze dělat? Například je možné z ní vybírat záznamy - takže tento příkaz vrátí data z obou "původních" tabulek:

Do takto definované tabulky typu MERGE však bohužel nelze vkládat záznamy, takže příkaz v následujícím stylu by skončil chybou:

To je logické, protože databázový stroj neví, do které z podkladových tabulek by měl záznam přijít a MERGE tabulka žádná "vlastní" data nemá. Od verze 4.0 MySQL však lze definovat MERGE tabulku s rozšířením specifikujícím, kam se mají vkládat nové záznamy. Pokud to uděláte, budou příkazy INSERT směřovány do specifikované podkladové tabulky:

Při práci s MERGE tabulkami je dobré vědět, že

• potřeba MERGE tabulek se dá obejít pomocí příkazu UNION
• smazáním MERGE tabulky se neodstraní podkladové tabulky
• v jedné MERGE tabulce mohou být více než dvě podkladové tabulky (teoreticky až 128)
• jedna podkladová tabulka může být členem více MERGE tabulek zároveň
• na podkladové tabulce můžete provádět změny v datech
• na MERGE tabulkách nemůžete provádět FULLTEXT
• To, zda bude použití MERGE tabulky rychlejší či nikoli je předem nepředvídatelné a je třeba si to řádně odzkoušet. V určitých situacích to může být pomalejší.
  

V praxi se s tabulkami MERGE nejspíš nesetkáte, protože objem dat zpracovávaných u typické MySQL databáze je (zejména u webových aplikací) realtivně malý. S čím se však rozhodně setkáte jsou typy tabulek umožňující transakční zpracování - a o těch budeme mluvit v dalším díle našeho seriálu.