Jednou z oblíbených činností administrátorů je kompilace. S pomocí distcc lze využít pro kompilaci více počítačů a tím ji zrychlit.
10.5.2006 06:00 | Radim Kolář | czytane 7319×
KOMENTARZE
Jak šel čas
Kompilace předevčírem
V dávných dobách byla kompilace postrachem počítačového lidu. Internet nebyl
zdaleka tím, čím je dnes. Bylo nutné vynaložit značné úsilí a program vyhledat
a stáhnout. Portabilita neexistovala a bylo téměř vždy nutné program pro místní
verzi Unixu mírně upravit, dnes bychom to nazvali portací.
Počítače byly pomalé, paměti bylo málo a uživatelů mnoho. Na stroji typu
386SX/25 s 8MB RAM pracovalo najednou zhruba šest uživatelů. Pokud se administrátor
rozhodl něco překládat, byl proklínán uživateli jak jen to šlo, jelikož systém
získal odezvu, která by příslušela spíš 2400 BPS lince než Ethernetu. Jen velcí
hrdinové úspěšně zdolali nástrahy zlých linek, úprav pro místní UNIX,
neexistující dokumentace, malého místa na disku, a brblajících uživatelů...
Kompilace byla také výborné strašidlo začínajících administrátorů: To FreeBSD
není systém pro slabé stroje - kompiluje se celý týden! Pochopitelně jsme
začátečníky strašili, dalo se to stihnout během pěti dnů normálního provozu.
Kompilace včera
Kompilace pozvolna přestávala býti doménou hrdinů. Výrobci začali pozvolna
implementovat normu POSIX a GNU dodalo balík autoconf. Spolu s rostoucím počtem
opensource programů taky zapracoval trh a nekompatibilní Unixy vyhynuly. Nikdo
je nekupoval, protože na nich nešlo nic pořádně přeložit a výrobcem dodaný
software přestával již stačit.
Pro uživatele, kteří si nic kompilovat nechtěli, začali vznikat různé snadno
instalovatelné distribuce OS Linux vybavené vším potřebným. Ne všichni vítali
tyto technické novinky s nadšením. Kompilace X-Windows sloužila jako vhodná
záminka pro zakoupení většího disku, více paměti, rychlejšího CPU, ...
Kompilace dnes
Trend postupného snižování mystéria kompilace pokračoval. S postupně
vzrůstající rychlostí počítačů se začaly množit tzv. Linux source distributions
(Gentoo, Source Mage), kde je kompilace softwaru ze zdrojových textů nejen
zpřístupněna uživatelům, ale je to preferovaná metoda administrace. Kompilace
ze zdrojových textů je též tradiční u operačních systémů z rodiny BSD, kde je
běžné používat binární soubory jen pro prvotní instalaci systému.
Distcc
Nejčastější námitkou proti kompilování ze zdrojových textů oproti použití
binárních balíčků je čas strávený kompilací. Ten může být u větších projektů
značný, zejména pokud se jedná o programy napsané v C++. GNU C++ překladač
totiž nepatří zrovna k těm nejrychlejším. Jednou z tradičních možností jak
zrychlit kompilaci je využití více počítačů k čemuž právě složí výše zmiňovaný
program distcc.
Distcc je navržen jednoduše. Této technice návrhu se říká "Worse is Better" --
jednoduchost návrhu a implementace je prioritou. Osobně se mi tato metodika
návrhu velmi líbí, byla použita například při návrhu protokolu HTTP.
Překlad programu v jazyce C/C++ se skládá ze tří hlavních částí: preprocesor,
kompilátor a assembler. Distcc spouští preprocesor lokálně a pro zbylé dvě fáze použije jeden z přednastavených strojů. Takto sice ztratíme možnost distribuce všech fází kompilace, ale nebudeme muset synchronizovat hlavičkové soubory mezi
jednotlivými systémy, což sníží nutnou administraci našeho clusteru na minimum.
Instalace distccd
Pokud naše distro distcc neobsahuje stáhneme, přeložíme a nainstalujeme výsledné binárky. Na každém ze strojů, které chceme používat jako distcc server, je nutné zajistit spuštění distccd démona. Toho je možné dosáhnout několika způsoby: standalone daemon, spouštění z inetd, spouštění z programů pro správu procesů jako je init, daemontools, supervise. Autoři doporučují standalone démona z důvodu možnosti kontroly počtu současně připojených klientů.
Jelikož většina moderních inetd umí totéž, rozhodl jsem se z důvodu snazší správy pro inetd. Základní inetd konfigurace je následující:
distcc stream tcp nowait distcc /usr/local/sbin/distccd distccd --inetd --log-level warning
Protokol neobsahuje autentifikaci, proto je nutné k blokaci nežádoucích klientů použít externí metody (tcpwrapers, inetd, xinetd, firewall, ...) nebo přepínač --alllow distccd
, který pracuje v standalone verzi. Ještě bych jen dodal, že distcc umí používat i ssh jako transport, což sice řeší problémy s autentifikací, ale je to značně pomalé.
Na klientech budeme potřebovat binárku klientské části - distcc. Jen tak pro zajímavost distribuční balík obsahuje ještě monitorovací program distccmon, který pracuje v textovém i grafickém (GTK) módu.
Kompilátory
Pozornost je třeba věnovat také kompilátorům nainstalovaným na distcc
serverech. Všechny kompilátory musí mít jednotnou architekturu a ABI. Nemusí se
vždy jednat o stejné verze kompilátorů. Lze použít například mix GCC 3.4 a 3.3,
nikoliv však už g++ 3.4 a g++ 3.3, protože zde došlo ke změně ABI. Použití
stejných operačních systémů není potřeba, používal jsem bez problémů ke
kompilaci GCC z různých operačních systémů (FreeBSD, Linux, NetBSD). Patchované
GCC, které je například součástí OpenBSD jsem nezkoušel.
Nastavení klientů
Nastavení klientů se skládá ze dvou částí: konfigurace seznamu distccd severů a
konfigurace build systémů. Tento seznam lze uložit do proměnné prostředí
DISTCC_HOSTS
nebo do konfiguračních souborů ~/.distcc/hosts
případně
/usr/local/etc/distcc/hosts
. Použití proměnné prostředí se příliš nedoporučuje,
protože některé build frameworky například SCons neimportují automaticky
všechny proměnné do build systému.
Běžně používaný formát konfiguračního souboru či proměnné je jednoduchý. Jedná
se o seznam stroj/počet procesů oddělený mezerami. Při konfiguraci počtu
procesů pro jednotlivé stroje zodhledněte nejen jejich rychlost a vytížení, ale také fakt, že přenos souboru po síti také něco trvá a pokud například nakonfigurujete 4 procesy, budou běžet zhruba 2.5 procesu, zbytek bude blokován síťovými
operacemi.
Distcc postupuje při distribuci procesů mezi jednotlivé stroje zleva doprava.
Pokud je potřeba spustit další proces, najde se první stroj s volným slotem.
Proto se doporučuje dávat nejrychlejší stroje na čelní místa seznamu.
Další věcí, kterou je třeba zohlednit, je taktické umístění serveru localhost
do seznamu. Kompilace na lokálním stroji je rychlejší, protože není potřeba
data nikam přenášet, na lokálním stroji také běží preprocesor pro všechny
stroje, což spotřebuje jistý výpočetní výkon.
Pokud je lokální systém
srovnatelně rychlý se vzdálenými systémy doručuje se konfigurace
localhost/2 vzdálený server/4, pokud je localhost pomalejší doporučuje se
localhost/1 a pokud je hodně pomalý například 120MHz notebook vs. 2GHz
servery, doporučuje se localhost do seznamu nedávat. Na druhé straně i
pokud je localhost rychlý nedoporučuje se více procesů než 2, pokud se zrovna
nejedná o SMP stroj.
Nastavení build systému
Konfigurace build systému je velmi jednoduchá. Jediné co musíme udělat, je
nastavit distcc jako překladač a povolit více překladů současně. Obvykle se to
dělá pomocí make -j10 CC=distcc
. U systému SCons se oproti make projeví vliv
distcc více, jelikož make překládá po adresářích, zatímco SCons globálně.
Pro správnou funkci distcc je nutné, aby měl build systém k dispozici správné
závislosti, což není problém u SCons a většiny projektů používajících automake.
Pokud jsou závislosti chybně uvedeny nebo zcela chybí, doporučuji použití make
-j10 -k
a až přeložíme vše, co projde, tak se pokusit dopřeložit zbytek pomocí
klasického make.
Praxe
Budeme překládat balík FSP s využitím build systému SCons. Překlad probíhal na 150MHz počítači s využitím 1.5GHz distcc serveru. Na pomalém počítači běžel jen preprocesor a linker, ale i to jej zdržovalo natolik, že na něj musel rychlejší počítač většinu doby čekat.
Overhead build systému | 14.1 sec |
Lokální build | 85.0 sec |
Distribuovaná kompilace | 52.7 sec |
Z tabulky vidíme, že jsme dosáhli zhruba dvojnásobného zrychlení. U C++
projektu, např. Blender, bychom dosáhli zrychlení mnohem většího. Místo Blenderu jsem použil pro ukázku FSP
jelikož CVS verze Blenderu zrovna nešla přeložit. V každém případě lze distcc jen doporučit, instalace je snadná, údržba nulová a kompilace tak dostanou nový rozměr.