ARCHIV

Emulátory (3) - Atari 8 bit

Počítače Atari patřily v éře 8 bitů mezi 3 nejrozšířenější platformy společně se Sinclairem a Commodore. Měly lepší grafiku a zvuk než Sinclair a lepší BASIC než Commodore (alespoň verze 64). V tomto díle seriálu se podíváme na historii a emulátory počítačů této firmy.

22.12.2005 06:00 | MaReK Olšavský | Články autora | přečteno 21144×

Historie firmy je dopodrobna zpracována na stránkách www.sweb.cz/historie.atari/, takže v tomto článku, tedy budu se opírat i o jiné zdroje, jen stručně. Jméno firmy znamená ve hře "GO" situaci, která se označuje jako "šach" ve hře šachy. Dnes tuto značku používá tvůrce her Infogrames, ale s původním tvůrcem počítačů nemá nic společného. Mezi zajímavými lidmi, kteří firmou prošli jsou i Jack Tramiel (předtím vedl Commodore) a Steve Jobs (pro neznalé, později založil a dnes vede Apple).

Firma Atari vznikla v roce 1972, jako výrobce videohry Pong (neobsahoval mikroprocesor ani paměti, natož nějaký náznak inteligence, museli jej hrát vždy dva hráči proti sobě), následovaný Home Pongem, který byl připojitelný k televiznímu přijímači a lze jej považovat za jednu z prvních domácích konzolí. Brzy, v roce 1977 následovala skutečná konzole Atari VCS , VCS je zkratka Video Computer System, která již neměla vestavěnu jednu hru napevno, ale hry bylo možné měnit pomocí takzvaných cartridges, zásuvných modulů s ROM pamětí. Tento systém byl později přejmenován na Atari 2600, jméno prototypu bylo stejné, jako jméno jednoho jeho emulátoru - Stella, a ve výrobě se udržel do 90. let. Technickým parametrům této konzolky a jejích následovníků se budeme věnovat až v díle o konzolích. Ještě před uvedením Atari VCS byla firma prodána společnosti Warner Bros.

V roce 1978 firma usoudila, že je na čase začít s výrobou domácích osobních počítačů, na trhu v té době již působila firma Commodore a Apple. Firma chtěla počítač, který bude vhodný především pro hry a protože netrpěla nedostatkem financí, vyvinula pro počítač 3 chipy - CTIA (Color Television Interface Adapter) a ANTIC (Alpha Numeric Television Interface Chip) pro obraz a POKEY (POtenciometer and KEYboard) pro zvuk, klávesnici a další připojitelná zařízení. V roce 1979 byla zahájena výroba modelů Atari 400 a Atari 800. Oba počítače disponovaly procesorem 6502 na frekvenci 1,79 MHz, v ROM o velikosti 10 kB byl OS 800/400. RAM měla velikost 8 až 48 kB podle modelu. Atari 400 bylo určeno především pro domácí použití a tomu odpovídala i levná, plochá, membránová klávesnice, která vynikala velikou nespolehlivostí. Atari 800 bylo zamýšleno coby profesionálnější počítač a klávesnice byla mnohem kvalitnější. Grafika uměla sprity a současně zobrazit 128 barev, v pozdější revizi, po nahrazení chipu CTIA za GTIA, 256 barev. Zvuk byl kvalitní, monofonní, 4 kanálový. V ROM paměti nebyl BASIC, ten bylo nutné dodatečně nahrát. 

V roce 1982 byl na trh uveden počítač, který je v celé 8 bitové éře Atari odbočkou od jednoho směru, Atari 1200XL. Mikroprocesor MOS 6502C na frekvenci 1,79MHz, 64 kB RAM a 16 kB ROM s již vestavěným Basicem mu mohli zajistit úspěch, ale neexistence jakýchkoliv systémových konektorů, nemožnost přijmout cartridge z konzolí a částečná nekompatibilita se software pro Atari 400/800 způsobily, že se po 4 měsících přestal vyrábět. Byl ale prvním zástupcem nové řady XL (eXtended Line).

V roce 1983 je model 1200XL nahrazen dvojicí Atari 600XL a Atari 800XL, nižší číslo opět znamená jednodušší systém, počítače byly kompatibilní s modely 400 a 800. Oba byly osazeny mikroprocesorem MOS 6502C na frekvenci 1.79MHz, ROM měla 24KB a RAM 16KB (u modelu 600XL), nebo 64KB(u modelu 800XL). V roce 1984 byly vyvinuty, ale vyrobeny jen v pár kusech, modely Atari 1400XL a Atari 1450XLD, které se lišily orientací na profesionální nasazení a z toho plynoucí bohatší výbavy.

Další vývoj, až do Atari ST, které bude představeno v některém pozdějším díle, se nesl již jen ve znamení drobných změn a počítače byly mezi sebou (téměř 100%) kompatibilní. Firma zajistila počítačům velmi dobré zázemí, co se týče periférií, od firemních kazetových magnetofonů, přes joysticky a tiskárny až k disketovým jednotkám. Fanoušci těchto počítačů odvedli také značný kus práce, čiže se bylo možné setkat s úpravami na větší velikost RAM, připojením druhého POKEY chipu a následný stereofonní zvuk.

Rok 1984 by se dal, co se týče firmy Atari, označit jako přelomový, byť poměrně zvláštním způsobem. Firma byla odkoupena od Warner Bros člověkem, který dříve vedl firmu Commodore (tj. jednoho z největších konkurentů), samotným Jackem Tramielem. Jedna ze spekulací je, že tuto firmu koupil, aby se pomstil Commodore za nucený odchod.

V roce 1985 firma "inovuje", nahrazuje řadu XL řadou XE (XL Extended - výše je uvedeno, co znamená XL :-)), ale není to změna nijak závratná. Jedná se o původní řadu XL, u které byly změněny skříňky a klávesnice, aby byly stejné, jako u Atari ST, jedinou změnou byla výměna chipu, který řídil přístup k paměti. Jednalo se o 4 modely - Atari 65XE (v Evropě se prodával upravený pro PAL normu jako Atari 800XE), Atari 65XEM, Atari 65XEP (XEP a XEM se  údajně nakonec nevyrobil, XEM byl určen hudebníkům a měl chip AMY) a Atari 130XE (bylo stejné jako Atari 800XE, jen mělo 128KB RAM). Častý názor je že klávesnice v modelech XE byla horší, než u řady XL.

Na trhu konzolí se Atari drželo i v dobách, kdy firma produkovala vlastní počítče. V roce 1982 byla uvolněna konzole Atari 5200, což bylo v podstatě Atari 400, ale bez klávesnice. Prodejní úspěch této konzole nebyl moc veliký a v roce 1986 bylo uvolněno do prodeje Atari 7800, leč nabídka her byla velice skromná. V roce 1989 přichází první přenosná konzole s barevným displayem (raritní bylo, že po nastavení systému ji bylo možné otočit a byla uživatelsky příjemná pro leváky i praváky) Atari Lynx. Jako poslední byla uvedena konzole Atari Jaguar, který byl neúspěchem a stal se posledním z hřebíčků v rakvi Atari.

V ČeskoSlovenských luzích a hájích byly počítače Atari poměrně oblíbené a rozšířené, byť mezi programátory nedosáhly obliby Sinclairu a jeho klonů a u hráčů nepřekonaly oblibu počítačů Commodore C64, počítače Atari představovaly jakýsi střed mezi těmito póly. Kupříkladu textový editor (procesor by bylo asi odvážné tvrzení) Čapek byl vpravdě legendou. Na počítače Atari existovalo množství úprav, počínaje rozšířením na 320KB RAM, dvojící POKEY chipů pro sterefonní zvuk a konče připojeným HDD.

Emulátorů tohoto počítače není tak veliké množství, jako tomu bylo u Sinclaira, ale emulátory jsou velice kvalitní. Pravděpodobně nejlepší emulátor má vývojářské zázemí především v České Republice. Pro emulátory lze sehnat programy a hry ve formátech ATR, XFD, EXE, COM, XEC a BIN, jedná se buď o obrazy disket (první dvě přípony), zbylé jsou analogií exe a com souborů z DOSu, které používá na Atari DOS 2.5. Pro obrazy kazet slouží formát cas, ale s těmito soubory se nejspíše nesetkáte.

Stella

Stella je relativně jednoduchým emulátorem na kterém si lze zahrát hry vyvinuté pro Atari 2600 (Atari VCS, jak je někde uváděno). Dle jejich domovských stránek je emulátor multiplatformní a existuje i pro "exotické" architektury, jako je AcornOS (dnes se tento systém jmenuje RISC OS), Irix, nebo Amiga OS. Požadavky nijak nevybočují z toho, co je třeba pro provoz většiny her a emulátorů - libSDL (řady 1.2), libpng, zlib a velmi doporučen je herní ovladač (joystick, joypad), ale tento umí být emulován klávesnicí. Hardwarový požadavek je trochu zajímavější, pro překlad na architektuře x86 (tj. "běžné" PC) postačuje Pentium, ale pro překlad na PowerPC/MacOS X je třeba 500MHz PPC procesoru. Pro instalaci tohoto emulátoru jsou k dispozici zdrojové kódy, ale i binární soubory. Na domácím desktopu jsem zvolil instalaci z připravených balíků (byly v plf repozitáři pro Mandrivu), na notebooku (iBook@Ubuntu) jsem měl také možnost instalace z hotového binárního balíku, jen na jednom počítači jsem testoval možnost překladu ze zdrojových kódů a při nainstalovaných potřebných knihovnách postačovala základní posloupnost ./configure && make && make install. Zajímavostí je, že Stella je jméno nejen tohoto emulátoru, ale i kódové jméno, pod jakým bylo Atari 2600 vyvíjeno.

Několik her pro tento emulátor jsem stáhl ze stránek http://www.theoldcomputer.com/, ale kdo bude hledat více, najde zajisté i další archívy. Grafické rozhraní programu je jednoduché a intuitivní, takže není problém v něm ukázat emulátoru kde jsou uloženy obrazy her a pak si kteroukoliv z nich vybrat a zahrát. Tento emulátor ukáže svému uživateli, kde jsou počátky elektronické domácí zábavy, čiže si může zahrát (snad) první generace PacMana, Breakoutu a mnoha dalších. Ovládání emulátoru a možnosti jeho spuštění jsou popsány na jeho domovských stránkách (http://stella.sourceforge.net/). Věrnost emulace bohužel neumím posoudit, protože jako většina krajanů jsem neměl možnost se s originálem setkat, nicméně dle toho, že všechny obrazy cartridgí, které jsem testoval, fungovaly na 100%, lze věřit tomu, že emulace je věrná. Drobným detailem, který člověka potěší je možnost přepnout emulátor Stella do módu, jak zobrazoval na černobílé televizi a vidět hry tak, jak je viděli mnozí, když měli tyto konzole nové, v té době ještě nebyla 100% penetrace barevných TVP.

Takto vypadá výběr souborů v emulátoru Stella *** Klasický PacMan, jak vypadal na Atari 2600 *** Hra Defender II

Atari++

Atari++ je emulátorem počítačů Atari 400/800, řad XL, XE a umí spustit i hry pro konzoli Atari 5200. Podle domovských stránek projektu je snahou autorů co nejvěrnější emulace počítačů Atari, tj. včetně vlastností a možností, které nebyly dokumentované. Zda-li se tento úkol podařil přesně vyplnit poznají jen lidé, kteří Atari měli a znají jej natolik, že vědí, které aplikace/hry tyto možnosti použily.

Emulátor běží buď přes libSDL, nebo přímo v X Window, nicméně autor doporučuje mít i curses/ncurses, které zkomfortní vestavěný monitor. Zvukový výstup Atari jede na OSS, ALSA, SDL a umožňuje uložení do wav. Podporován/emulován je i druhý Pokey chip a z toho plynoucí stereofonní zvuk. Zkompilována je i verze pro Windows.

Tento emulátor jsem instaloval na obou dostupných počítačích (a architekturách) ze zdrojových kódů, protože jsem nenašel potřebné balíky. Hned při překladu jsem narazil na menší zádrhel pro který existovala úprava v odmazání dotyčných flags z ./configure souboru, kdy byly uvedeny i volby '-fmove-all-movables -freduce-all-givs' (cca řádek 2950), které jsou v gcc4 nepodporovány, tento problém se tudíž nebude týkat uživatelů, kteří používají starší řadu gcc.  Poté již bylo možné emulátor spustit. Před prvním spuštěním doporučuji nechat si vypsat nápovědu a toto spuštění provést s předvolbami, jak chcete emulátor spouštět a jaké máte cesty k jednotlivým souborům s obrazy ROM pamětí. Konfiguraci emulátoru je možné zrealizovat i pomocí myši, kdy stačí nad plochou emulátoru stisknout tlačítko a po dobu jeho držení bude nahoře zobrazeno menu. Funkční klávesy, které by měly fungovat podle dokumentace, mi korektně fungovaly ve verzi 1.44 (cvs), nikoliv ve verzi, která je označena jako stabilní.

Konfigurace programu Atari++ *** Hlavní okno Atari++ s Thor DOSem

Atari800

Dalším a v podstatě posledním emulátorem Atari pod (nejen) Linux je Atari800. Vychází z emulátoru, který v roce 1995 uvolnil David Firth pod licencí GPL, projekt se pak delší dobu jevil jako mrtvý a pokračování jeho vývoje jej oživilo v roce 1997. Tento emulátor je pro našince zajímavý tím, že řada jeho vývojářů je z česko-slovenských luhů a hájů. Podle svých vlastních stránek se, podobně jako tvůrce Atari++, snaží o co nejvěrnější emulaci, čiže opět postihli značné množství variant 8bitového Atari, včetně poměrně málo rozšířených úprav. Samozřejmostí je emulace standardních zařízení, jako je disketová jednotka a magnetofon. Emulátor umí běžet  s podporou několika grafických rozhraní (X11, SDL, ...), stejně je (pro Linux) velice široká nabídka možností zvukového výstupu. Potěšující je, že tento emulátor není k dispozici jen pro Un*xové sytémy, jako Atari++, ale je k mání pro podstatně větší množství platforem (mj. na MS Windows, MacOS, AmigaOS.

Instalaci lze opět tradičně zrealizovat ze zdrojových kódů i z připravených balíčků. Na desktopové Mandrivě jsem nainstaloval originální balíček ze stránek tvůrců (jediným detailem bylo, že se mi nezařadil do startovních nabídek v menu, což lze snadno napravit v mcc), na notebooku jsem sáhnul po připraveném balíčku pro PowerPC Ubuntu (apt-get install atari800) a ještě dodatečně jsem zkusil emulátor na jednom PC sestavit ze zdrojových kódů. Všechny způsoby se povedly naprosto hladce a na první pokus. Po instalaci emulátoru, jako takového, jsem z download sekce stáhl soubor, v němž byly obrazy ROM pamětí (zabalené i se starším dosovým emulátorem XFormat), ke kterým jsem pak jednoduchým způsobem nastavil cesty. Opět doporučuji první spuštění provést z terminálu a podívat se na možné parametry, jedná se totiž o nejjednodušší způsob, jak vše nastavit ku obrazu svému.

Při používání (spustil jsem si několik her a dem) jsem nenarazil na žádný problém, poněkudsi mne v první moment překvapila (náhodně puštěná v terminálu na jiné ploše) hodnota top, která ukazovala, že na procesoru Athlon XP2000+ si emulátor žádá průměrně 25% výkonu, v módu X11. Nicméně emulace čehokoliv jsou obecně poměrně náročnou záležitostí. Dle mého soukromého názoru je tento emulátor podstatně lepší a příjemnější, než výše popsaný Atari++.

Atari po zapnutí *** Nabídka programu Atari800 *** Důkaz vysokého zatížení na AthlonXP 2000+

Několik odkazů

• www.dmoz.org/Computers/Emulators/Atari - poměrně kompletní odkazy na emulátory Atari
• atari.fandal.cz - Fandalův archív, je zde ke stažení mnoho her
• raster.infos.cz/atari - pravděpodobně největší znalec Atari v ČR
• www.newbreedsoftware.com/xlsearch - vyhledávač her pro Atari XE/XL

Závěr

Emulátorů Atari není pro Linux, tedy spíše obecně, mnoho. Dva (Stella není emulátor počítače, ale konzole, proto jí nepočítám), které stojí za povšimnutí jsou opravdu velice kvalitní. U Atari++ je bohužel menší zakopnutí (stálo mě několik hodin zkoumání, proč že to nejde přeložit) co se týče kompilace v GCC4, Atari800 bylo bezproblematické. Pokud mohu doporučit volbu jednoho z nich, tak to bude právě Atari800. Vynechal jsem emulátor jmenující se ace, protože podle verze (nejen jeho, ale i stránek) je tento projekt už nějakou dobu spící a ve srovnání s výše uvedenými nemá mnoho co nabídnout.

Tento díl vychází trochu se zpožděním, způsobeným především emulátorem Atari++, za což se omlouvám především těm čtenářům, které historie a její emulace zajímají. V příštím díle se podíváme na jeden z prvních standardů, které se někdo pokusil přinést mezi 8 bitové počítače, to jest MSX a v dalším napíšu o počítačích Sharp a Amstrad a jejich emulátorech. Rád bych vyzval čtenáře, kdyby mě upozornili na počítače (jedinou podmínkou je, že na ně musí existovat Linuxový emulátor :-)), které by stály za zmínku, z těch "exotů" mě napadá už víceméně jen SinclairQL, Sam Coupé, Jupiter Ace a Sinclair ZX80/81. Emulátory ČeskoSlovenských počítačů PMD-85 a IQ-151 existují, nicméně tyto počítače nepovažuji za zajímavé a přínosné. Pochopitelně nebude vynechána emulace Amigy, Atari ST a starých Maců.

Údajně jedna z nejhezčích her pro Atari - Draconus *** Lemmings - tato hra byla jednu dobu velmi rozšířená *** Tomahawk - jeden z nejlepších simulátorů na 8 bitových počítačích

Verze pro tisk

DISKUZE Doplnění 22.12.2005 07:10 MaReK Olšavský PMD-85 22.12.2005 08:04 Jozef Hríbik Re: PMD-85 26.12.2005 02:30 Jan Křupka   Re: PMD-85 27.12.2005 07:52 MaReK Olšavský     Re: PMD-85 27.12.2005 23:40 Jan Křupka hra 3.1.2006 12:30 savalo   Re: hra 12.1.2006 11:12 Jan Křupka Zobrazit označené Zobrazit vše Příspívat do diskuze mohou pouze registrovaní uživatelé.