Lehký ovšem v tomto případě neznamená ochuzení o funkce, ale spíš
efektivní kód. Tento webserver umí většinu věcí co by člověk od
webserveru očekával a navíc to umí velmi rychle. A kromě toho přidává i
pár unikátních vlastností, které jinde běžné nejsou.
2.5.2006 06:00 | Michal Čihař | czytane 20706×
RELATED ARTICLES
KOMENTARZE
Lighttpd původně vznikl jako ukázka toho, že může existovat webserver,
který zvládne 10000 požadavků
za sekundu. Jak je vidět po třech letech, implementace to byla
docela úspěšná a tento server se začíná stále více prosazovat (alespoň
podle Netcraftu). Oblast použití je poměrně široká, od různých zařízení
používajících distribuci OpenWrt až po
mnoho velkých
webů s několika milióny přístupů za den.
To že Lighttpd zvládá takto rozdílné nasazení je dáno jeho
architekturou, masivním interních cachováním a využítím maxima
optimalizačních prostředů, které daná platforma nabízí.
Lighttpd umí vše co webserver potřebuje, tedy rozumí si s HTTP/1.1,
HTTPS, umí HTTP autentifikaci, virtuální hosting, zvládne servírovat
velké soubory, přepisovat URL a přesměrovávat požadavky. Pokud vám tento
výčet nestačil, zadejte do prohlížeče lighttpd.net a zjistěte si, jestli je
vámi požadovaná vlastnost podporovaná.
V dnešní době se většina webů neobejde bez dynamického obsahu, ten
je samozřejmě také podporován, ale na rozdíl od Apache se obvykle
používá FastCGI, které umožňuje oddělení zpracování dynamického obsahu a
jeho posílání dat klientu. Díky použitému síťovému protokolu je také možné
mít více serverů, které zpracovávají dynamické stránky a jediný
webserver, který na ně rozděluje požadavky a výsledky pak pošle
klientům.
Instalace
Dost bylo teorie, pojďme si to vyzkoušet v praxi. Pro instalaci
použijeme buď balíčky obsažené v distribuci nebo si stáhneme zdrojáky a
obvyklým postupem (./configure; make; su -c 'make install'
)
nainstalujeme.
Nastavení
Veškeré nastavení probíhá v konfiguračním souboru, který má podobu
jednoduchého přiřazení hodnot. Kromě toho můžeme také definovat
podmíněné parametry. Pokud nám distribuce nepřipravila init skripty,
budeme si muset poradit se spouštěním sami, pro začátek nám postačí tyto
příkazy:
# Otestujeme konfiguraci
lighttpd -t -f lighttpd.conf
# Spustíme testovací server
lighttpd -D -f lighttpd.conf
Nejjednodušší konfigurace webserveru je asi posílání statického obsahu
bez virtuálních domén a podobných komplikací. Tomu také odpovídá
minimální konfigurační soubor:
server.document-root = "/srv/www.example.org"
mimetype.assign = (
".html" => "text/html",
".txt" => "text/plain",
".jpg" => "image/jpeg",
".png" => "image/png"
)
Zde jsme jen nastavili odkud má server brát stránky a některé základní
MIME typy pro servírovaný obsah (tuto část můžete použít z výchozího
konfiguračního souboru, nebo vám tento krok distribuce ještě více
usnadnila a generuje MIME typy z databáze v distribuci). Tímto
jednoduchým nastavením ovšem moc díru do světa neuděláme, takže se v
konfiguraci budeme muset ponořit hlouběji.
Nejprve trochu zabezpečíme server. Nikdo snad nepochybuje o tom, že
spouštění pod rootem není dobrý nápad:
server.username = "www-data"
server.groupname = "www-data"
Když uživatel přijde na náš server, tak asi nechce zadávat ještě jméno
souboru, takže mu hned naservírujeme index.html:
index-file.names = ( "index.html" )
V dnešní době už jen opravdu nejvytíženější služby mají samostatný
webserver, ostatní používají jeden pro několik serverů. Toho jednoduše
docílíme buď pomocí podmínek (jak je uvedeno v následující ukázce), nebo
pomocí modulu pro virtuální hosting.
$HTTP["host"] == "www2.example.org" {
server.document-root = "/srv/www2.example.org/"
}
Jestli dbáme o bezpečnost hesel uživatelů a nechceme dopadnout jako
Seznam, tak je vhodné také nastavit zabezpečený server používající SSL:
$SERVER["socket"] == "0.0.0.0:443" {
ssl.pemfile = "/etc/certs/secure.example.org.pem"
ssl.engine = "enable"
server.document-root = "/srv/secure.example.org/"
}
Poslední ukázkou zběžného průchodu konfiguračním souborem bude
nastavení PHP. Ať již se nám tento jazyk líbí nebo ne, rozhodně je jeden
z nejpoužívanějších pro webové aplikace a dost často se bez něj
neobejdeme. Pro běh potřebujeme PHP kompilované s podporou FastCGI
(při konfiguraci --enable-fastcgi
, většina distribucí už
takovou binárku obsahuje, obvykle se balíček jmenuje php-cgi). Pak již
stačí nastavit Lighttpd aby ho používal:
fastcgi.server = ( ".php" => ((
"bin-path" => "/usr/bin/php-cgi",
"socket" => "/var/tmp/php.socket",
)))
Tímto jsme samozřejmě nevyčerpali všechny možnosti, které nám
konfigurace nabízí. Nastavit je možné téměř vše a existuje několik
dalších modulů, které se vám určitě budou hodit. Jejich podrobnější
popis najdete v
dokumentaci nebo na
wiki projektu.
Zaujal vás Lighttpd?
Pokud pro přesvědčení o vhodnosti použití Lighttpd stále ještě váháte,
vývojáři pro vás připravili sadu benchmarků, ze
kterých je jasné, že je to ten nejrychlejší server :-). Ale raději mějte
stejný názor jako Winston Churchill a statistiky pro konkrétní nasazení
si vytvořte sami, třeba budete příjemně překvapeni.