V minulém díle jsem nedopatřením opoměl porovnávací operátory, jedná se o <, >, jejichž význam je doufám jasný, == pro rovnost, != pro nerovnost a <= a >= reprezentující menší nebo rovno, respektive větší nebo rovno.

Zde se konečně dostáváme ke zmiňované na odsazování založené syntaxi, jazyk Python označuje programové bloky jejich odsazením od levého okraje. Doporučuje se odsazovat pouze pomocí mezer, naprosto matoucí je při odsazování kombinovat mezery a tabulátory. Není podstatná velikost odsazení, ta musí pouze být stejná v rámci jednoho bloku a všechny bloky do něj vnořené musí být odsazeny více.

Podmínky

Asi nejzákladnější řídící strukturou je jednoduchá podmínka reprezentovaná příkazem if:

if podmínka:
  kód při splněné podmínce

else:
  kód při nesplněné podmínce

Ve spojitosti s bloky se nám může hodit příkaz pass, jenž nedělá vůbec nic. Kód typu

if 1==1:
else:
  print "Hmm jedna se nerovná jedna, něco je špatně"

není přípustný. Blok musí totiž vždy obsahovat alespoň jeden odsazený neprázdný řádek, například takto:

if 1==1:
  pass
else:
  print "Hmm jedna se nerovná jedna, něco je špatně"

Ponechme stranou že stejného efektu bychom mohli dosáhnout za pomoci operátoru not případně operátoru nerovnosti !=.

Větev else: je samozřejmě možné vynechat:

if 1!=1:
  print "Hmm jedna se nerovná jedna, něco je špatně"
  

Pokud blok obsahuje pouze několik příkazů, je možně jej napsat přímo za dvojtečku, která tento blok uvozuje, v praxi se tak moc často neděje, protože tento způsob zápisu znečitelňuje kód.

if 1!=1: print "Hmm jedna se nerovná jedna, něco je špatně"
  

V příkazu if také můžeme použít větev elif, jež nám umožní zřetězit více podmínek za sebe:

if barva=="červená":
  print "Nedefinovaný objekt je červený"
elif barva=="zelená":
  print "Nedefinovaný objekt je zelený"
elif barva=="modrá":
  print "Nedefinovaný objekt je modrý"
else:
  print "Takovou barvu neznám"
  

Python nám nenabízí konstrukci ekvivalentní příkazu case (switch..case) jiných programovacích jazyků, je to důsledek snahy o čistý návrh programovacího jazyka, tento příkaz je totiž v podstatě zbytečný, obzvlášť v interpretovaném jazyku.

Cyklus while

Cyklus while je nejjednodušším případem cyklu, jeho obsah je prováděn dokud je podmínka pravdivá. Tato podmínka je vyhodnocena na začátu každého průchodu.

while podmínka:
  příkazy

Tento příkaz můžeme použít k řešení nějakého "reálného" problému, jako například výpočet odmocniny:

x = 2            # argument
epsilon = 0.0001 # pozadovana presnost

g = 1.0
while abs(g ** 2 - x) > epsilon:
    g = (g + x / g)/2
print g

Cyklus for...in

Jedná se o metodu, jak provádět operace prokaždý prvek sekvence:

for proměnná in sekvence:
  příkazy

Pro každý prvek zadané sekvence proběhne cyklus jednou, uvnitř cyklu bude v dané proměnné uložen aktuální prvek sekvence.

Python opět nemá cyklus for, jak ho známe z jiných jazyků, k dosažení podobného efektu se používá funkce range(), jež vytváří speciální sekvenci obsahující čísla v daném rozsahu:

>>> for i in range(0,5):
...     print i
... 
0
1
2
3
4

Pomalu ale jistě se dostáváme přes naprosté základy dále, v příštím díle se tedy podíváme na funkce.