V naprosté většině aplikací, které nějak souvisejí s databázemi, je častou činností vybírání (vracení) nějakých údajů z tabulek. To je velmi široký pojem. Jak totiž uvidíme, všechno vybírání záznamů se děje pomocí jediného SQL příkazu - SELECT. Protože toho SELECT musí hodně umět, patří bezesporu k jednomu z nejsložitěších příkazů v celé škále SQL. Ale popořadě - nejprve trocha teorie.

Teorie vybírání dat

Nesmíme zapomenout na to, že vracení dat z databáze se dosti liší od manipulace s daty. Když nějaká aplikace manipuluje s daty (pomocí INSERT, UPDATE, DELETE nebo REPLACE), odesílá do databáze data a jako odpověď dostává jen nějaké potvrzení. Počet ovlivněných řádků, počet varování či chyb a podobně. Jestliže ale budeme data vybírat, vrátí nám databáze nějaký objem, balík dat.

K čemu takový balík dat použijeme? V reálné aplikaci se s ním pracuje převážně tak, že se vrácená data zpracovávají řádek po řádku. Proč se to dělá? K typickým scénářům patří tyto situace:

• Vrácená data jsou reprezenována pomocí nějakého GUI rozhraní - třebas komponenty jTable v jazyku Java. Někdy jako statická data, někdy umožňují aplikace zobrazená data upravovat a vracet zpět do databáze.
• Často pracuje MySQL s weby. Tam je typické, že vrácená data jsou reprezentována v HTML stránce pomocí tabulek jazyka HTML. Pochopitelně, že k transformaci je použit nějaký skriptovací jazyk, jako je třeba PHP.
  
• V mnoha obchodních aplikacích bývají vybraná data podkladem pro tisk tiskových sestav, jako jsou seznamy, účetní doklady, grafy nebo čárové kódy.
  
• Vrácená data také mohou být podrobena nějakému výpočtu a použita v jiných částech aplikace.

A teď něco terminologie. Balíku dat, vrácených z databáze se často říká recordset nebo resultset. Když se sada záznamů zpracováví po řádcích, používá se na každý řádek termín record nebo result. Protože datové typy jazyka, v němž je aplikace napsána nemusejí přímo odpovídat datovým typům, které zná MySQL, provede program (nebo ovladač připojení k databázi) občas tzv. mapování datových typů SQL na datové typy hostitelského jazyka. Každý záznam se skládá ze sloupců a mohou existovat nástroje, které jej zkonvertují na objekty, pole a tak dále.

Nicméně, náš seriál se zabývá databází MySQL. Budeme tedy pracovat s výslednou množinou záznamů jen do doby, než opustí MySQL server. Vybírání dat se děje pomocí příkazu SELECT.

Složitý SELECT

Abych vám v úvodu povídání o příkazu SELECT alespoň naznačil, co všechno umí, podívejte se na následující soupis:

• SELECT umí vybrat všechny nebo některé sloupce z tabulky
  
• SELECT umí omezit vybraná data na nějakou podmnožinu (filtrování dat)
• Umí vrácená data seřadit
• Umí se rozhodnout, zda vrátit duplicitní záznamy nebo ne
• Umí vracet nejen data po řádcích, ale umí je i seskupit
• Umí seskupená data filtrovat
• Umí vrátit data z více než jedné tabulky pomocí procesu, kterému se říká spojování tabulek
• Umí omezit počet vrácených dat na předem daný počet
  

Probrat to všechno bude pochopitelně práce na několik dílů seriálu, ale bezpochyby se to vyplatí. I když se to možná nezdá, prakticky všechny uvedené věci budete totiž v reálných aplikacích používat. Ale popořadě; asi nejjednodušší forma příkazu SELECT je ta, která vrátí obsah celé tabulky. Vypadá to nějak takto (a nezní to zatím až tak hrozně):

Málokdy však potřebujeme vybrat všechna data z tabulky. Mnohem častější je situace, v níž nás zajímají jen některé její sloupce. Pak stačí tyto sloupce vyjmenovat jako seznam oddělený čárkou mezi klíčovými slovy SELECT a FROM. Vypadalo by to asi takhle:

Aliasy

Příkaz SELECT s vyjmenovanými sloupci může mít jeden problém - ne vždy se sloupce jmenují tak, jak by se nám v aplikaci hodilo. Důvodů, proč nám názvy sloupců nemusejí vyhovovat je více:

• Tabulku třeba navrhoval někdo jiný a my se musíme podřídit
• Názvy sloupců nám nic neříkají
• Názvy sloupců jsou tak krátké nebo tak dlouhé, že se s nimi nedá pracovat.

Naštěstí existuje řešení. Ve výčtu sloupců příkazu MySQL lze použít tzv. aliasy. Následuje opět ukázka:

Klíčové slovo AS lze vynechat, takže tohle bude taky fungovat:

Pozn.: Ovšem pozor. Může se stát, že při vyjmenovávání sloupců někde zapomeneme čárku mezi jednotlivými názvy. To je problém, protože pak to MySQL pochopí tak, že chceme, aby druhý název byl aliasem prvního. Nejen, že výsledná sada bude mít o sloupec méně, ale jeden sloupec se bude jinak jmenovat a příkaz NESKONČÍ chybou!

Proč vyjmenovávat sloupce

Ačkoli by se mohlo zdát, že používat hvězdičku a vracet všechny sloupce tabulky je poměrně bezproblémové, měli byste se tomu pokud možno vyhýbat a vždy vyjmenovávat sloupce, které si přejete ve výsledné sadě záznamů mít. Důvodů je zase několik:

1. Je to rychlost. Tabulka může mít časem více sloupců a jestliže používáte SELECT *, může se výsledná sada poměrně rychle rozrůst směrem do šířky. Pokud sloupce vyjmenujete, nestane se to.
2. Je to funkcionalita. Když máte hvězdičku, nemůžete mít aliasy.
   
3. Je to odolnost aplikace. Dejme tomu, že byste měli příkaz SELECT * spoléhající na to, že existuje sloupec PRIJMENI. Jestliže ale někdo tento sloupec odstraní, příkaz SELECT * přesto projde, ale chyba nejspíš nastane někde později v aplikaci. Pokud by SELECT požadoval přímo daný sloupec, skončí již dotaz do databáze chybou. Obdobné to bude při přejmenování sloupce.
4. Je to snadnost úprav. Jestliže ve zdrojovém kódu aplikace máte v příkazu SELECT vyjmenovány sloupce, můžete snadno vyhledat ty části kódu, které dané sloupce požadují. Pokud byste používali zápis SELECT *, nic takového udělat nemůžete.

V dalším díle seriálu se podíváme na to, jak se v souvislosti s příkazem SELECT používá klauzule WHERE.