Každý o něm mluví. Dali byste si na počítač SUSE LINUX 9.3? Já asi ano. Aneb vcelku příznivě vyznívající recenze.
10.5.2005 06:00 | Petr Zajíc | czytane 27039×
RELATED ARTICLES
KOMENTARZE
Psát recenze na cokoli je nesmírně ošemetná věc. A vůbec, když to
jsou jednotlivé distribuce operačního systému Linux. Nicméně, dnes se
podíváme na zoubek novému SUSE 9.3 Professional. Bude to systém, který
byste si nainstalovali a používali? Uvidíme.
Instalace
Instalace systému je až svrchovaně dobře provedena. Tradiční modrou
uvítací obrazovku nahradila zeleno - šedá a již v prvním kroku průvodce
si můžete vybrat jazyk. Na své si tak při instalaci přijdou i ti, kdo
neumějí anglicky. Já se hned přepnul na češtinu. Po výběru jazyka
následuje detekce hardware:
Jakmile si systém osahá základní hardware, nastoupí YAST. Tento
instalační a konfigurační nástroj je u SUSE legendární - zvládá svou
práci velmi dobře a slouží prakticky pro jakoukoli myslitelnou akci,
kterou byste s nastavením SUSE Linuxu chtěli provést. V této fázi
YAST zjistí, zda na počítači již je nějaký Linux, případně nabídne
odpovídající akci (aktualizace, nová instalace...) Poté detekuje
zařízení. V seznamu
nadetekovaných zařízení možná budete chtít upřesnit, zda hodiny
počítače používají hardwarový čas či nikoli. Další věc se týká
rozdělení disku - přestože to systém většinou udělá optimálně, je možné
navržené velikosti a typy oddílů upravit. Tady bych si dovolil malou
výtku - tak pokročilému nástroji by přece jen slušelo mít grafickou
reprezentaci toho, jak budou oddíly vypadat. Není to však zase až
taková vada na kráse.
Průběh instalace balíčků na mě působil velmi dobře. Samotné okno s
informacemi o průběhu má dvě záložky - jednu jako "slideshow", druhá
obsahující technické informace o instalaci. Budete-li instalovat z pěti
CD, jistě oceníte sloupcový ukazatel průběhu, rozdělený podle
jednotlivých
CD, nebo třebas čas, zbývající do výměny CD za další.
Co jediné mě při instalaci trochu překvapilo je fakt, že trvala
poměrně dlouho - na mém systému s Athlonem XP 2500 a 512 MB RAM typická
instalace zabrala přes půl hodiny. Není to ale zase až tak moc, když si
uvědomíme, že se instalují 2 GB balíčků. Vždyť jen samotné
OpenOffice.org 1.9.79 má balíček neuvěřitelných 237 MB velký.
Po instalaci balíčků probíhá klasické nastavení hesla
superuživatele, detekce síťových zařízení (DSL, modemy, síťové karty a
ISDN adaptéry) a jejich nastavení. Pakliže se vám nebude líbit síťová
karta praující pomocí DHCP, máte možnost zasáhnout a nastavit ji
(adresu, masku, brány, nameservery). Docela příjemná věcí, která
zdaleka není samozřejmá u všech distribucí je to, že ihned po
konfiguraci sítě program nabídne kontrolu a stažení potřebných
aktualizací.
Zbytek instalace je klasický - jméno uživatele, nějaké to nastavení
tiskáren a první spuštění. Můj závěr je, že instalace SUSE 9.3 je
celkem pohodová věc.
Malá drobnost: Stalo se mi několikrát,
že indikátor průběhu instalace zůstal viset na 96%, přestože daná akce
již byla ze 100% ukončena (a skutečně byla). To je trochu matoucí,
zejména pro nové uživatele.
První spuštění
Po prvním spuštění na vás vykoukne celkem přívětivě vypadající
plocha KDE 3.4 (jestliže jste při instalaci neurčili jinak). Příjemný
je rovněž fakt, že součástí typické instalace
je Firefox (verze 1.0.3) a že celé prostředí působí poměrně svižným
dojmem.
SUSE 9.3 obsahuje "téměř" dvojkovou verzi OpenOffice.org (v současné
době 1.9.79), a přestože to někteří považují za poměrně odvážné řešení,
nesetkal jsem se při testování v aplikacích OOO s žádnými problémy.
Naopak šokem pro mě bylo, že základní instalace vůbec nepodporuje
formát MP3; potřebný software je třeba doinstalovat pomocí Yast /
Software / Aktualizace programu ON-LINE. Potřebné součásti jsou
obsaženy v balíčcích "Mulitimedia option pack". Chápu sice, že výrobce
mohly vést k tomuto kroku licenčně-právní důvody, jako běžný uživatel
bych v tom však viděl docela problém. V Novellu by si měli ujasnit,
kterým směrem se bude distribuce ubírat - jestliže ale má být primárním
cílem desktop, budou uživatelé MP3 zcela určitě chtít.
Ještě jedna věc - stále se nemohu zbavit dojmu, že v poslední době
různé distribuce trochu kopírují vzhled jednoho nejmenovaného OS. O
ikonách "Můj počítač" a "Koš" na ploše KDE v SUSE Linuxu už toho bylo
řečeno hodně. Dovolil bych si jen podotknout, že výchozí modrá barva
plochy může taky působit dost fádně. Co tam přidat nějaký kopec
zeleného obilí?
Recenzi dokončíme příště - a to věcmi, které jsem prostě musel
udělat, aby byl systém použitelný pro moji běžnou práci. Předpokládám,
že to bude pro čtenáře přínosné, protože většinu těch věcí bude dělat
kdekdo.