Linux Software

Je Fedora Core 4 pouhým updatem "trojky", nebo je žhavým kandidátem na distribuci, kterou budete chtít mít? Pokusme se podívat na tento systém ve dvojdílné recenzi - první díl je o instalaci.

16.6.2005 15:00 | Petr Zajíc | czytane 23338×

RELATED ARTICLES KOMENTARZE

Napsat smysluplnou recenzi distribuce není jednoduché. Když se mi dostala do rukou Fedora Core 4 a měl jsem na ni sestavit "kádrový posudek", chvíli jsem přemýšlel jak na to. Dopadlo to takhle – budu si představovat, že jsem přišel do typického kancelářského prostředí a s nainstalovaným systémem bude pracovat nějaká sekretářka. Vyhoví ji Fedora Core 4?

Ještě bych se měl přiznat ke dvěma věcem: Jednak mám Fedoru docela rád, tudíž jsem k tomu i tak přistupoval při psaní této recenze. A za druhé, i když to není úplně objektivní přístup, budu asi chvílemi srovnávat Fedoru Core 4 se SuSE 9.3, na níž jsem psal recenzi nedávno.

Stažení distribuce

Hned z počátku mě provázela smůla - každé zrcadlo, každý http nebo ftp server, který jsem vyzkoušel, abych Fedoru Core 4 stáhl byl beznadějně přetížený. Nicméně, od čeho je torrent, že? Naštěstí existují pro Fedoru Core 4 torrent trackery a se zapojením mého oblíbeného torrent klienta (Azureus) se stažení zadařilo. Takže, technologie distribuovaného stahování má něco do sebe.

Nestahoval jsem iso obraz pro DVD, protože do budoucna budu chtít instalovat Fedoru Core 4 i na notebook, a tam bohužel DVD mechaniku nemám. Fedora Core 4 se vejde na čtyři CD nebo na jednom DVD. Stáhl a vypálil jsem verzi se čtyřmi CD.

Co přináší?

Fedora Core 4 přichází s následující porcí software:

Jsou to vesměs nejnovější verze těchto programů. Kompletní seznam novinek (třeba oproti verzi FC3) najdete na serveru projektu. FC4 byla kompilována pomocí GCC 4.0, což by mělo údajně vést k velmi rychlému spustitelnému kódu. Nevím, jestli si to jen nenamlouvám, ale mě opravdu přijde tato distribuce dost rychlá.

Instalace

Instalace je typická "Fedoří" a pokud jsem si dobře všiml, nedoznala od vydání Fedory 3 žádných výraznějších změn. Po vložení CD do mechaniky se systém nabootuje a nechá na výběr z několika režimů instalace. (Po nějaké době nečinnosti se automaticky spustí instalace v grafickém režimu). Poměrně příjemné je, že systém nabídne otestování integrity CD ještě před začátkem instalace – můžete si tak být jisti, že jste stáhli a vypálili CD správně.

Pak se spustí instalátor zvaný anaconda. Příznivcům této distribuce je asi důvěrně známý, ostatním posloužím dvěma obrázky:

Fedora nabízí pro instalaci čtyři typy:

Osobní systém
Pracovní stanice
Server
Vlastní

Tohle rozdělení může někomu přijít diskutabilní, ale mě docela vyhovuje. Není ostatně nic jednoduššího, než si vybrat balíčky ručně, pokud by vám snad přednastavené sady nevyhovovaly. Instalace pak pokračuje výběrem a případnou úpravou diskových oddílů, na něž se bude instalovat. Jako zavaděč je použit GRUB.

Při první instalaci jsem se dočkal nemilého překvapení – po výběru balíčků se mi anakonda ozvala hláškou

Error: Error informing
the kernel about modifications to partition /dev/hda5 – Zařízení nebo
zdroj jsou používány. This means Linux wont know about any changes you
made to /dev/hda5 until you reboot – so you shouldnt mount it or use it
in any way before rebooting

načež odešla do věčných lovišť a s ní i celý proces instalace. Nicméně, napodruhé se mi chybu již nepodařilo napodobit, tak doufejme, že čtenáři budou mít s instalací méně potíží (pozn.: hda5 byl oddíl typu FAT, který jsem chtěl na disku ponechat. Při výběru formátování jsem tedy zvolil volbu „odstranit všechny linuxové oddíly“, nějaké tam totiž byly).

Instalátor má ještě dvě mušky. Jednak mi vadí, že při instalaci není zapnut numlock – při zadávání IP adresy síťové karty by se to hodilo. Co je ale horší, instalátor se nejprve zeptá na jazyk (zvolil jsem češtinu), pak na klávesnici (zvolil jsem česká – QWERTZ) a pak použije českou QWERTY. Je to sice detail, ale protože mám v názvu stroje a domény jak „z“, tak „y“, hned mě to nadzvedlo. Jak uvidíte později, nejsou to jediné problémy s klávesnicí.

Sama instalace byla na mém stroji (AMD Athlon 2400, 512 MB) poměrně svižná, za nějakých čtvrt hodinky byly všechny balíčky vybrané pomocí volby „osobní systém“ nainstalovány.

Po restartu se instalátor zeptal na datum a čas, rozlišení monitoru a barevnou hloubku (výborně, kde to pak má nebohá sekretářka hledat!), jméno uživatele a heslo. Heslo musí mít minimálně 6 znaků a již funguje bez problému QWERTZ klávesnice. Pak si můžete otestovat zvukovou kartu (SB Live! mi fungovala na první pokus) a nově nainstalovaný systém se může spustit. Ovšem pozor! Při přihlašování zase není správně klávesnice! Jakmile se ale úspěšně přihlásíte, najede systém do Gnome 2.10.00 a najede do něj velmi svižně!

Hardware

Tady prakticky není o čem psát. Myslím, že doby, kdy se většina hardware musela pod Linuxem nastavit, aby se vůbec něco dělo jsou tytam. Fedora Core 4 neměla problémy s vůbec žádným hardwrem - síťovou kartou počínaje a Flashdiskem konče. Nadetekována byla rovněž grafická i zvuková karta. Může to být tím, že mám v PC veskrze typické komponenty (SB Live!, nVidia a ATA-100 HDD). O perifériích bude řeč příště.

První dojmy

Celá instalace byla celkem bezproblémová. Pominu-li potíže s českou klávesnicí a to, že mi instalátor jednou "vytuhl", klidně bych si to i zopakoval. Gnome jako výchozí desktopové prostředí mi celkem vyhovuje. KDybych to měl známkovat jako ve škole, tak by za instalaci dostala Fedora Core dvojku.

Vzhledem k tomu, že jako vývojář často používám Eclipse (je k dispozici), Firefox (je rovněž) a OpenOffice.org (je samozřejmě v distribuci také), nepředstavuje pro mě práce s tímto distrem žádný problém. Systém se mi navíce jeví jako dost rychlý. Ale o používání distribuce FC4 bude řeč až v přístím díle této minisérie.

Komerční sdělení redakce